Konečně jsem zpátky „ve hře“: Poslední měsíce jsem měl problémy, kvůli kterým jsem nemohl konat službu naplno. Ale i tak jsem se snažil, jak jen jsem mohl, abych fungoval alespoň v omezeném režimu... Už mám zpátky auto, tak se pokouším najet do starých kolejí tak, abych službě dal co nejvíce...
Začátkem měsíce jsem nejprve odjel do východních Čech, kde jsem se setkal s novým adeptem na misii, probrali jsme různé možnosti. Jsme dohodnuti, že někdy vyrazí se mnou, aby si vyzkoušel můj styl, a časem si určitě vytvoří vlastní tak, jak jej Bůh povede, i odhalí, do které země jej Bůh povolává (ale než odjede do své cílové země, může trénovat v Čechách se mnou 8-). Nechal jsem mu i nějaká Evangelia, kdyby chtěl vyrazit sám, nebo kdyby se mu otevřela nějaká příležitost...
Takže když už jsem tady byl, udělal jsem misii po okolí: Nejprve v Ústí nad Orlicí, kde jsem našel dva nové podniky, které tu vznikly od posledně: Kosovská pizzerie a Nepálská restaurace. Dále jsem navštívil Vietnamce v Solnici, ve Skuhrově nad Bělou, v dalších vesnicích pod Orlickými horami a pak ještě cestou dále nějaké vesnice kolem Opočna. S novým kamarádem jsme obešli v Dobrušce Turky a Albánce.
Další moje zastávka byly Pardubice, kde to mám načaté, tak jsem zase navštívil pár podniků, kde pracují Vietnamci a Číňané... Toto město leží na cestě mezi Slezskem a Čechami, takže vždy, když pojedu jedním nebo druhým směrem, mohu se tu stavit a zase obejít další podniky...
Další štace byla Přelouč a přilehlé vesnice, opět Vietnamci: Restaurace, obchody, nehtové studio...
Tak rychlý přesun na sever, kde strávím následující dva týdny: Bratr je na dovolené, a já musím dohlédnout na maminku, která má 85 let. Nemusím tu být pořád: Nakoupím jí, uvařím, něco si s ní zahraji a nechám jí odpočívat, takže mám čas vyrážet po okolí... Za tu dobu jsem navštívil:
- Žatec, tady jsem strávil dva dny: Našel jsem množství nových vietnamských obchodů, dvě nové čínské restaurace, v jedné z nich jsem měl perfektní rozhovor s jednou Číňankou, pak jsem tu našel jednoho Kurda a jednoho Uzbeka, se kterým jsme měli výborný rozhovor...
- Jáchymov, ten mi zabral jeden den, prošel jsem to tu celé, pracovalo se tu skvěle: Obyčejně v obchodech jsou nějací Vietnamci v teplákách, čumí do mobilu a jsou apatičtí, tady byli oblečeni jako by šli do divadla, tvářili se příjemně, hezky komunikovali a Evangelium přijímali s radostí. Povzbudilo mě to pokračovat v této misii 8-)
- Karlovarsko: Z Jáchymova jsem se vydal do Karlových Varů, jeden den jsem prošmejdil vesnice ležící cestou: Hroznětín, Sadov, Otovice, Dalovice, Bohatice... Pouze Vietnamci.
- Karlovy Vary: Opět celý den: Růžový vrch, pak trochu v centru (tam pokaždé jen trochu, je to tu tak přeplněné cizinci, že to bych tu musel být alespoň týden, který teď nemám) a Sokolovská ulice, ta byla „šťavnatá“. Vedle asi miliónu Vietnamců jsem tady oslovil Araby a Kurdy. Byli tu i další národnosti, ale z křesťanských zemí, tak k těm mě Bůh neposílá...
- Chomutov: Tady jsem v minulosti procházel různé čtvrti, chybělo mi náměstí a přilehlé uličky, tak jsem to teď prolezl skrznaskrz: Asi milión Vietnamců, dva čínské podniky, dva kurdské, jeden arabský, nepálská restaurace a thajská masérna.
- Jirkov: Během svého minulého pobytu na severu jsem prochodil půlku města, tak tentokráte tu druhou. Vedle Vietnamců jsem našel Číňany a Kurda.
Za celou dobu pobytu, asi 14 dní, jsem rozdal 100 Evangelií ve vietnamštině a spoustu dalších v různých jazycích: Někdo si jen vzal a četl si, s někým se mi povedl rozhovor... Takže si myslím, že to byla průměrná misie, běžně, když vyrážím, tak mám 50 vietnamských Evangelií na týden... Rychle se rozdávají, málokdo odmítne, takže musím dotisknout nová Evangelia.