Takže jsem nastartoval svojí vypůjčenou dodávku a vyrazil na menší okruh po Moravě: Začal jsem v Tovačově, tady byly 4 vietnamské prodejny, na takové malé městečko je to celkem dost... Dále jsem pokračoval do obce jménem Troubky, kam jsem se chystal již několk let, je to totiž nejznámější vesnice v Česku: Během povodní v roce 2002 byla tato vesnice asi každý den v televizi a ve zprávách. Říkal jsem si, že to není náhoda, že se mi tato obec vryla do paměti a proto jsem dlouho plánoval cestu sem. Byl tu pouze jeden Vietnamec, ale přijal Evangelium nádherně, opravdu se radoval a zážil úsměvem (Vietnamci se normálně nesmějí). Kvůli tomu jednomu to stálo za to, ta zajížďka! Je to ten stejný princip, který vidím u Ježíše, že šel mluvit s nějakým rybářem k loďce, kvůli jedné ženě šel do nějaké samařské vesnice ke studni, kvůli jednomu posedlému se přeplavil loďkou do nějaké hrůzné země, nebo řekl nějakému muži na stromě, že by k němu rád zašel... Ježíš hledá jednotlivce, kteří jdou do zahynutí, aby jim přinesl spásu: Lk.19:10. V církvích jsem často narážel na to, že tu byl důraz na davy: Za evangelistu byl považován člověk, který někde na stadioně řve do mikrofonu, za úspěch v evangelizaci se považovalo, když desítky nebo stovky lidí někde zvedli ruku nad hlavu nebo opakovali mechanicky nějaká slova „modlitby“ apod. Upřímnost těchto slov či gest nezjistíme, ani nezměříme, nakolik se hlas z mikrofonu skutečně dotkl srdcí kolemjdoucích...
Tak odtud jsem putoval do Hulína, tady bylo několik vietnamských provozoven, ale nejlepší rozhovor jsem měl s Turkem, který byl opravdu vděčný za Evangelium, daroval mi v horku studenou limonádu. Vidíte, opět „ten jeden“ 8-)
Své putování jsem zakončil v Kroměříži, kde jsem strávil tři dny: První den jsem prošel asi tři sídliště a jedno nákupní centrum. Druhý den jsem začal v dalším nákupním centru a pak prochodil historické město, náměstí a uličky. Třetí den jsem prošel zbývající sídliště a z předchozího dne mi zbyl ve městě jeden Vietnamec a jeden kebab. Celkem jsem našel: X milión Vietnamců, ty už ani nepočítám, dále asi osm Číňanů, dva Albánce, jednoho Araba a dva Kurdy. Bylo to super, ale už se musím vrátit do skladu, opět si nabalit Bible, protože jsem rozdal skoro všechny 8-)
To mé cestování v dodávce nic moc, po pár dnech už mě bolí záda, jak spím na tvrdé podlaze, večer je auto rozpálené ze slunce, tak je tam horko, ale v noci ty plechy zase vystydnou, tak k ránu je tam zima. Hygiena: Jednou jsem spal u hřbitova, kde byl kohout s vodou, aby lidé mohli jít zalít květiny na hřbitov, tak jsem se mohl umýt u kohoutku. Potom jsem spal u rybníka, tak jsem se vykoupal v něm, ale nikdo z místňáků tam neplaval, tak snad tam nebyla závadná voda a nedostanu nějaký moribundus nebo mi neslezou vlasy z hlavy?!
Potom jsem musel být nějaký čas doma, protože není školka a musel jsem tedy hlídat děti, ale alespoň jsem v mezičase vyrazil do Ostravy, to nemám daleko... Jeden den jsem prochodil sídliště Hrabůvka, našel jsem Araba a Afghánce a strašně moc Vietnamců. Druhý den jsem zajel vlakem na hlavní nádraží a trochu pochodil tuto část Ostravy: Nějací Vietnamci a Arabové, ale bylo vidět další kebaby a indické restaurace, to jsem musel nechat na jindy, až zase budu mít hlad 8-)
Poslední akce tohoto měsíce: Kamarád, který slouží Romům, tak si u mne objednal filmy „Ježíš“ v romštině, ale v takovém množství (víte, že v Česku žije velké množství Romů, že? 8-), že se mi nevyplatilo to posílat na několikrát poštou, tak jsem to naložil do auta a jel za ním do Kutné Hory. No, když už jsem tu byl, tak jsem udělal misii po okolí, nějaké vesnice a zpátky jsem se vracel přes Přelouč, tady jsem se stavil na jídlo, mluvil jsem s asi dvacetiletým Turkem, ten se úplně rozplýval, když uviděl Evangelium 8-) Takže vidíme, že zájem lidé mají, teď už jen, aby povstali křesťané, kteří budou přinášet odpověď na tuto poptávku...