Pořád trvají omezení, která i nám brání dělat službu tak, jak bychom si přáli: Např. běžně v létě jezdíme s rodinou do lázeňských měst, kde se léčí pacienti z arabského světa. Seznámíme se v parku, popovídáme si, předáme Evangelium... Je to vhodné pro celou rodinu, Arabové mají rádi děti, a v horku se hodí být ve stínu, který park poskytuje.
Letos jsme věděli, že vládní omezení z důvodu světové pandemie asi budou na vině, že Arabové nepřijedou, ale přesto jsme to zkusili, co když si vynalézaví lidé najdou cestičku? Byli jsme se tedy všichni čtyři podívat v lázních Darkov, ale nejen, že tu nebyli Arabové, ale řekli bychom, že „zde nebyla ani noha“. Zkusit jsme to však museli, ze zkušeností víme, jak se často rozcházejí oficiální zprávy od skutečnosti 8-)
Další omezení jsou na hranicích různých států, takže letos nebyl ani zahraniční výjezd 8-( A je tu ještě jedno omezení, tentokráte jiného druhu, pečoval jsem o dceru se zlomenou nohou (to víte: léto + děti=... 8-)
Již dlouho mi leží na srdci Ostrava, sice se vyhýbám velkým městům, ale zjistil jsem, že Ostrava není vůbec velká, jsou to na sebe nalepené nějaké části, takže postupně se to dá obejít, jistí bratři z Ostravy podporují naše dílo, takže je načase začít tady pracovat. A protože je to v blízkosti našeho bydliště, je to vhodná varianta v případech, kdy okolnosti (jako zrovna nyní) nedovolují podniknout vzdálenější cestu, mohu to tedy vzít na otočku.
Tentokráte jsem vybral Moravskoslezskou Ostravu, prošmejdil jsem to tady, ale ukázalo se, že tato část si zachovala svůj charakter, tedy české (pardon, moravskoslezské 8-) obchody a hospody, takže vesměs žádní cizinci. Ale prozkoumat jsem to musel, nikdo mi nenahlásí informace, musím si je zjistit sám a prověřit vše osobně, i to je součást naší služby.
Kde se mi dařilo, to bylo při mé cestě do Čech: Musel jsem na otočku zajet do Prahy pro filmy, které vyrábíme (viz níže). Vzal jsem to po D1, nemám to sice rád, ale i tady žijí lidé, kteří potřebují Evangelium, tak občas to projedu, ale je to horor 8-( Tentokráte jsem tedy sjel z dálnice do městečka Polná – hodně čtu o historii, i té české, takže nutně jsem musel narazit na zmínku o tomto městečku, bral jsem to tedy jako takovou pozvánku... Našel jsem tu celkem dost Vietnamců, stálo to za to prochodit, a příště si tu dám kebab, teď jsem měl půst 8-)
Cestou zpět už jsem nechtěl prožívat horory „déjedničky“, tak jsem jel klasicky přes Hradec Králové, ale říkal jsem si, že to chce začít něco nového, abych se nemotal pořád v kruzích... Zajel jsem tedy do Jaroměře, kde jsem chtěl něco rozjet s tím, že to tu někdy příště dodělám, ale nebylo to velké město, takže jsem ho krásně prochodil za jedno dopoledne. Vedle Vietnamců jsem zde našel i jednoho Indonésana.
A co ty zmíněné filmy? Víte, že lidem nabízíme film „Ježíš“, ze kterého se mohou dozvědět potřebné infomace, také na ně může dýchnout něco z tohoto příběhu, mohou prožít Boží dotek, a samozřejmě uslyší z něj mnoho biblických veršů. Máme několik jazykových verzí tohoto filmu, ale hodně jich během roku rozdáme, takže filmy došly, a musely se vyrobit tyto nové filmy
Při této příležitosti jsme aspoň podle našich účtů zjistili, kolik těchrto filmů průměrně rozdáme. Nijak si to nepočítáme, ale teď jsme zjistili, že je to 120 rozdaných filmů za měsíc (těchto červených), dále 60 modrých, ty jdou teď znovu do výroby, a to nemáme sečtené ty žluté a zelené, ale je jasné, že každý měsíc (v průměru) se rozdá více než 200 flmů Ježíš, ať už my osobně, nebo naši patrtneři, či občas někdo objedná a rozdá podle svých možností...
Také jsme tento měsíc dotiskli letáky v arabštině, které už chyběly, ty jdou také hodně na odbyt.
Na konci měsíce se mi přecejen podařila slušná misie: Zloději nám rozbili okénko u auta 8-( takže jsem musel do servisu. Je to speciální okno, tak nejbližší vhodný servis je v Brně. Asi mi Bůh chtěl připomenout tento region, jinak sem téměř nejezdím. Ve Vyškově jsem udělal odbočku z dálnice, a projel pár vesnic, až do Koryčan. Samozřejmě na jihomoravském venkově je cizinců málo, ale přece byla v jedné vesnici vietnamská večerka, v Koryčanech jsem našel rovnou tři provozovny, ale služba zde mi udělala zvláštní radost, prodejci přijímali nadmíru dobře a byli potěšeni, zvláště s jedním pánem jsem měl dobrý rozhovor (což není obvyklé, Vietnamci jsou obvykle hodně uzavření vůči Čechům). Nejprve jsem si všiml, že pán nějak našlapuje, tak jsem se zeptal, jestli má něco s nohou? On, že se zády, a jestli náhodou neumím léčit? Odpověděl jsem, že já ne, ale můj přítel Ježíš, a že se za něj mohu pomodlit, což jsem také hned provedl – to se také povede málokdy. Pak mě pán pobavil, když na otázku, odkud je, mi řekl čistým moravským nářečím: „Tož já su z Koryčan“ – což vyznělo opravdu vtipně, i když je to pravda. Pak jsem zavedl řeč na Vietnam, rozpovídal se a dozvěděl jsem se hodně moc zajímavých informací o Vietnamu, za což jsem rád, protože se rád dozvídám o různých zemích, které sám nemohu navštívit, a zvláště, pokud z této země jsou lidé, kterým se snažím přinést Evangelium.
Cestou zpět z venkova do Brna jsem se ještě zastavil v Bučovicích (pouze jeden Vietnamec, ale už rušil obchod, ještě, že jsem jej stihl 8-), ale kde se mi dařilo, to byl Slavkov: vedle Vietnamců jsem tu našel dvě arménské provozovny, jednoho Araba a dva Kurdy.
Konec 8-)