Začátkem měsíce jsme měli čas několik dní, tak jsme zajeli na misii do Jablonce nad Nisou. Začali jsme práci ve Mšeně nad Nisou, to jsme za večer a za dopoledne prochodili celé. Z okénka auta to vypadalo slibně, všude nápisy, kebaby, thajské masáže, atd., ale při vlastní pochůzce přišlo rozčarování, na výlohách těchto podniků centimetrová vrstva prachu, už je to tu delší čas zavřené, hodně podniků zkrachovalo. Zato ti, co obstáli a fungovali dále, byli vstřícní, rozpovídali se, bylo to fajn. Odtud jsme vyrazili na takový horský okruh. Přes Loučnou, Janov, Bedřichov, Josefův Důl a Lučany nad Nisou jsme se zase dostali do Jablonce – části zvané Paseky. Všude v horách byla vždy alespoň jedna vietnamská rodina, s výjimkou Bedřichova, kde je lyžařské centrum, tak si to tam drží Češi kvůli dobrému byznysu. Pod horami, v Loučné, už byli Vietnamci dva a v Pasekách se to zase rozmnožilo.
Dobrá akce, asi na čtyři dny, a oslovili jsme dost cizinců. Příště půjdeme do vlastního města!
Další naše dobrodružství začalo s tím, že jsme se prohodili, většinou jdu do akce já a Světlanka, teď jsme spolu museli na týden do Prahy do nemocnice, tak Lucka byla s Prokůpkem v karavanu a dopoledne chodili spolu na misii po pražských sídlištích. Plán byl, že odpoledne se spojíme a půjdeme všichni společně, ale nastaly nám potíže: Poprvé spala Lucka s miminkem v autě sama, a hned je v noci přepadli zloději. Rozbili okno, ale nestihli nic ukrást, protože Lucka je hrdinsky zahnala 8-) Zkazilo nám to celý týden, protože dopoledne jsem musel chodit po vyšetřeních a odpoledne jezdit po Praze, hledat servis a bezpečné parkoviště pro svojí rodinu, všude nás odmítali, bylo to zdlouhavé, vracel jsem se pozdě na oddělení, personál z toho byl nervózní, my také... Prostě někomu se to, co chystáme, nelíbilo...
Tím se asi vyřešilo naše dlouhodobé dilema, jestli sloužit v Praze, nebo ne. Pořád to bylo takové napůl, pro a proti, na jednu stranu hodně cizinců, mnoho příležitostí, na druhou stranu církve o ně nemají zájem... Teď je to asi jasné: Raději zajedeme na nějaké menší město, kde si v klidu zaparkujeme, cizinci mají více času si popovídat, děti si pohrají na hřišti a pokračujeme dál... Jestli jsi z Prahy a chceš změnit naše myšlení, máš k tomu prostor 8-)
Tak z hlavního města jsme se rychle přesunuli na Slezsko, Lucka obejde příbuzné a přátele, aby viděli Prokůpka (a aby prezentovala o naší službě soukromým zájemcům 8-) a já jsem se vydal do Karviné, kde jsem měl dva zájemce o službu v terénu: Jedno dopoledne jsme se prošli s kočárkem, abychom nasáli atmosféru, oťukli si město, co a jak, a odpoledne jsme pochodili s jedním bratrem, asi tři hodiny (je to tu velké). Navštívili jsme několik Vietnamců, jedno arabské občerstvení, a popovídali jsme si velice dobře s jedním Kurdem. Druhý den jsme jen vyměnili bratra za jiného 8-) a opět jsme prochodili zase jinou část města. Ještě nám tu toho zbývá hodně, takže se sem příště určitě vrátíme! 8-)
Jinak smůla se nám tento měsíc opravdu lepila na paty, jedno rozbité okno nestačilo, takže jednu chybu jsem udělal sám, kdy jsem při couvání dával pozor na jednu paní s pejskem, abych jí nesrazil z chodníku zrcátkem, protože se tam pohybovala nebezpečně blízko (mám velká zrcátka 8-) a věnoval jsem jí tolik pozornosti, že už jsem se málo díval za sebe a ťukl jsem auto zrovna té paní 8-( No a do třetice nám na výjezdu uprchlíci rozbili okno u auta, vlezli jím dovnitř a vykradli nás 8-(
Takže tento měsíc nepříjemnosti, ale vnitřně mě to posílilo, protože jsem mohl cítit, že „někomu“ se to nelíbí a snaží se nás odradit, musel jsem se znovu odhodlat k boji a trochu jsem si tedy v sobě urovnal priority, co a jak, a jsem nyní rozhodnější k akci.
Ale také musím zmínit příjemnou novinku, a to je, že jsme opět nažhavili své kontakty v tiskárně a začali jsme opět tisknout nová Evangelia, takže tento měsíc máme jako novinku Evangelium v pandžábštině. Sice jsme Je již měli, ale to jsme dříve koupili v Indii, to už se rozdalo, a tak jsme si to nové udělali podle svých představ, a navíc se tím snížila cena ze 60,– na 35,– Kč. Nyní máme hodně inspirace, proto chceme aspoň každý měsíc vytisknout něco nového, až do letních prázdnin, pak jim trochu popustíme, ať si mohou v tiskárně také vybrat dovolené 8-)
V závěru měsíce jsem ještě dělal inventuru ve skladu, prezentoval jednu neděli před jedním sborem, a pak odjel s dvěma bratry na výjezd do Bosny mezi uprchlíky, ale to je samostatná kapitola, tak o tom napíši příště...