Ti z Vás, kterým leží na srdci misie, toto svaté povolání Pána Ježíše Krista své Církvi, a kteří se rádi zabýváte touto problematikou, vítejte na našich stránkách!
Před pár dny jsme se vrátili z průzkumu Německa, jakožto misijního pole... Zde jsme strávili týden, abychom obhlédli situaci kolem uprchlíků a vůbec cizinců žijících v Německu. Pro naše "zvídavé" záměry jsme navštívili dvě města ve středu této země, dále hlavní město Berlín a příhraniční oblasti česko-polského pomezí, abychom mohli vidět různou realitu alespoň tří regionů, porovnat si podmínky a udělat si objektivní úsudek.
Samozřejmě, že možností či příležitostí jsme viděli mnoho, přesto však, když jsme hodnotili celkové "pro a proti", vyšlo nám jasné "NE". Zde jsou naše důvody: Uprchlíci jsou rozmístěni v ubytovacích kapacitách po několika málo desítkách, což se hodí buď pro práci místních skupin věřících, nebo pro týmy, které sem budou jezdit opakovaně. Pro náš typ misie by to znamenalo objíždět velké území, a to bez kontaktů na místí věřící... Další problém je duchovní stav německé církve (mnohé přistupují k homosexuálním manželstvím, vysvěcují tyto lidi i jako kněží, schvalují předmanželský sex, atd. -toto není skutečně vhodné prostředí pro misii). Také finančně by to pro nás bylo dost náročné, jediné, co bylo pro nás přijatelné, byly ceny pohonných hmot, ale ostatní věci byly pro nás opravdu drahé: potraviny, parkovné, nutnost platit každé WC, atd. Např. jít k cizincům do podniku a dát si u nich oběd, abychom vytvořili příležitost k rozhovoru, je pro nás opravdu přepych.
Oproti tomu jezdit "dolů" na Balkán je pro nás lepší: nízké ceny potravin, možnost postavit auto kdekoliv, a hlavně možnost oslovit Evangeliem stovky či tisíce uprchlíků na frekventovaných místech v poměrně krátkém čase, to vše nám nahrává pro to, abychom své síly soustředili právě sem. Ve zkratce: Museli jsme si zhodnotit poměr vynaložených prostředků a energie k výsledkům, a rozhodnout se. Proto chystáme na letošek řadu výjezdů na Balkán, o kterých Vás budeme včas informovat a na které Vás samozřejmě srdečně zveme!
Jinak do doby, než "vypukne" hlavní výjezdová sezóna, trávíme čas tím, že navštěvujeme malá městečka a vesnice v Česku, kde je velice malý počet cizinců, tak, že se nám nevyplatí sem uspořádat výjezd či vyrazit na místo s týmem (tento typ misie je vhodnější ve větších městech). Např. za jeden den projedeme několik vesnic a v každé druhé je jeden obchodník z Vietnamu, takže za celý den oslovíme deset takových, což s týmem uděláme na menší tržnici za hodinu. Věříme, že naše práce není o kvantitě, ale že hodnotu v Božích očích má každý jednotlivý "zapomenutý" člověk, proto takové navštěvujeme v tomto období.
Další taková "zajímavost" z našeho života, abychom nemluvili pouze o práci, je, že jsme se rozhodli sjednotit s mnoha dalšími křesťany v předvelikonočním půstu, to znamená jedno jídlo denně po 18-té hodině večer, bez jakýchkoliv živočišných potravin, to celé po dobu 48-mi dní (dali jsme přednost variantě podle juliánského kalendáře, tedy užívaným ve Východní Církvi, který se nám zdál smysluplnější tím, že datum Velikonoc neurčuje podle jarního úplňku, ale podle data židovského svátku Pesach). Tímto půstem chceme i vyjádřit úctu (a sounáležitost) k autoritám Církve, které definovaly model postního období v dobách prvních křesťanů: chceme sami navázat na život prvotní Církve, ne žít z pozdějších úprav či dodatků. Součást tohoto půstu není pouze omezit se v jídle a pití, ale také např. omezit internet (proto nám občas trvá Vám odpovědět na mail 8-)) nebo více času věnovat duchovnímu životu tak, abychom také načerpali od Boha, nejen vydávali ze sebe to nejlepší až do úplného vysílení (tak, jak k tomu máme jako obyčejní lidé sklony).
Tak doufáme, že nabereme duchovní síly a v nové moci vstoupíme činní pro našeho Boha do nové etapy služby!