Začátek měsíce nás zastihl na misijní cestě v Sokolově, toto město jsem vnímal už dlouho, že jej mám navštívit. Našlápl jsem si celkem dobře, prochodil historickou část a příště půjdu mezi paneláky 8-)
Cestou ze západních Čech na Slezsko jsem se ještě zastavil v Lounech, kde mi chyběly nějaké podniky, a nakonec v Praze, kde jsem si opět zkontroloval hlavní nádraží, ale zatím tu uprchlíci nebyli. Jsou tu ale cizinci všeho druhu, jak do města přijíždí dělníci, manažeři firem a turisté… No ale přece nebudu Pražákům fušovat do jejich práce 8-) Obešel jsem si aspoň nějaké směnárny, zde pracují Arabové – s jedním jsem měl příjemný rozhovor 8-)
Tady jsem musel přerušit svoji činnost, vlakem mi odejel domů kamarád a spolupracovník, který mi v terénu dohlížel na syna, kterého jsme brali s sebou, nyní jsem musel sám chytat dítě a už jsem neměl volné ruce na misii… Takže co z toho plyne? Hlaste se na misii, abych mohl brát děti (a Vy vezměte svoje děti 8-) abychom se vystřídali a zvládli výchovu i misii (a výchovu k misii 8-)
Po návratu na Slezsko začalo hodně sněžit, což není problém. Ten nastal, až se zjistilo, že žádná služba neuklízí sníh: Na hlavních tazích se to projezdilo, ale vedlejší silnice se proměnili v rallye a parkovat byl pravý horor: Buď jste najeli na parkovací místo, a už nevyjeli, nebo jste ani nezaparkovali… Já jsem si vyházel lopatou sníh kolem auta, abych vyjel a pluh mi to tam hned nahrnul zpátky… Takže jsem vyměnil misii za studium: Nechtěl jsem někde riskovat autonehodu (nějaké jsem i viděl), nebo že se někde zaseknu v cizím městě. Stejně potřebuji studovat a během roku to nestíhám, tak jsem konečně našel čas.
Ke konci roku to už tálo, tak jsem vyrazil jen tak po okolí, v sousedním Třinci vznikly nové kebaby a nehtová studia…