Na přelomu října a listopadu se nás vydala parta 12 lidí na misii do Řecka, do přístavu Patras (kde byl ukřižován apoštol Ondřej). Jak víte, jezdíme každý rok do tohoto přístavního města mezi bezprizorní uprchlíky, kterým se snažíme pomoci jak prakticky, tak duchovně.
Výjezd byl opravdu požehnán: české sbory letos udělali bohatou sbírku, a tak jsme mohli nuzným utečencům dovézt čisté oblečení, deky, ručníky a hygienické potřeby a na místě také zakoupit potraviny, které přišly opravdu vhod, vždyť tito lidé vlastní pouze jeden oděv, který mají na sobě, čelí útokům ze strany místních neonacistů, před kterými se skrývají v opuštěných objektech a jsou odkázáni na to, co najdou v odpadkovém koši.
Žádná organizace jim nepomáhá, pouze v poslední době prý mezi ně jednou týdně přijíždí Australský misionář z Korintu, ale vždy jim může předat pouze minimální hmotnou pomoc. Tento týden však nemohl přijet a tak naše, česká pomoc přišla v pravý čas: v den, kdy byli zvyklí alespoň na nějaké jídlo, toto skutečně dorazilo, i když z jiné strany, než čekali...
Vedle této pomoci jsme také přivezli spoustu deskových her, které jsme je naučili hrát: budou si tím krátit dlouhé dny čekání na příležitost opustit tuto zemi, které prožívají v ohromném stresu a kdy na ně dopadají černé myšlenky. I tato zdánlivě nepatrná věc má pro ně velký význam, protože se mohou trochu odreagovat v napětí, které prožívají.
Dále jsme jim samozřejmě přivezli Boží Slovo, alespoň Evangelia a několik Nových Zákonů v jejich mateřštině, ale oproti minulým rokům se nejednalo o evangelizování, ale o pomoc do studia. Mezitím totiž, jak se ukázalo, do města přišli další služebníci (vždy jen na pár dní v měsíci) a ti pro ně pořádají biblické skupinky. Byla velká radost, když jsme potkali pár známých Afghánců z minulých let našich výjezdů, kteří se nám pochlubili, že od našeho posledního setkání, kdy jsme jim promítali film „Ježíš“, začali chodit na shromáždění pro ně připravovaná a dnes chodí pravidelně do místního sboru.
A to je naše další radost, že místní Evangelická církev přijala tuto službu a otevřela pro Afghánské uprchlíky centrum, kde se mohou jednou v týdnu sejít, dostanou určitou pomoc a přijíždějící služebníci se jim věnují... Také zde mohou sledovat křesťanské filmy ve svém jazyce.
Na pravidelný program prý chodí zhruba 15 stálých lidí, ale bylo vidět, že na osobní pozvání jich reagovalo ještě více, takže na náš program jich přišlo 25. Místní sbor totiž ještě nemá připravené své služebníky pro tuto oblast služby, proto, když nedorazil z asi 130 km vzdáleného Korintu domluvený služebník, využili naší nabídky a mohli jsme představit svůj program. Během večera jsme udělali prezentaci o České republice a církvi, která se líbila jak Afgháncům, tak překvapivě ještě více místním řeckým věřícím, kteří se zde sešli, aby zajistili chod večera. Tím v jejich očích stoupl význam naší práce zde a široce se nám otevřely dveře pro další spolupráci a máme pozvání na příště! Dále jsem řekl své svědectví, jak jsem poznal Ježíše a nakonec jsme zazpívali (bylo nás celkem 12) tři chvály v perštině. Ve zbývajícím čase jsme rozdali další deskové hry, které jsme návštěvníky hned naučili hrát, navázali jsme osobní přátelství a rozdali zbývající potravinovou pomoc, jak kdo potřeboval.
Poslední den jsme ještě prošli pobřeží, abychom krátce promluvili s dalšími uprchlíky ze Sýrie, Bangladéše, Súdánu a Eritrey. Také jim jsme předali Nové Zákony a dali kontakt na místní sbor pro případ, že se jich dotkne Boží Slovo.
To hlavní na konec: Bylo vidět, že když jsme po tři roky tloukli na zavřené dveře, ty nakonec povolily a otevřely se, má význam se o něco dlouhodobě snažit a nepolevovat v úsilí!
Co plánujeme do budoucna: ještě více posílit krátkodobé výjezdy, otevřít misii na vícero místech, obsáhnout širší prostor (zjistit, kde nám Hospodin určil hranice) jezdit častěji, brát více lidí s sebou... Zkrátka udělat vše pro to, abychom mohli vystoupat do dalšího patra víry, a to je střednědobá misie, kdy si mohou lidé vzít delší neplacené volno v zaměstnání a věnovat misii třeba 2 a více měsíců, udělat takový předěl ve svém životě (lepší než několikaměsíční předěl v nemocnici, např. po havárii). Prostě dát Bohu ještě více, otevřít si tím nové obzory, více překovat svoji víru, či sám sebe.