Začátek roku nám vyšel úplně skvěle, velice se nám dařilo a věříme, že tak „šťavnatý“ nebyl jen tento měsíc, ale že takový bude celý rok!
Strávili jsme 14 dní misijní cestou po východních Čechách. Celé to začalo pozváním od jedné evangelizační skupiny, které jsme přijali, a kde jsme mohli slyšet o tom, co dělají další lidé na svých „stanovištích“, kam je postavil Pán. Také jsme novým lidem představili svoji činnost, na což reagovali dva účastníci, a hned v týdnu jsme tedy společně mohli vyrazit „do terénu“ 8-) Nejen, že jsme tak mohli udělat misii a oslovit cizince v dalších městech, ale mohli jsme i náš koncept předat dalším lidem a ti již oslovili cizince ve vlastním městě, kde s nimi mohou navázat nějakou komunikaci či vztahy, a lépe jim tak posloužit, než my, kteří „jen“ projíždíme 8-) Konkrétně se jednalo o aktéry z měst Králíky a Rychnov nad Kněžnou. O to více nás to potěšilo, že tudy často projíždíme a již jsme zde v minulosti oslovili nějaké potenciální partnery, avšak dosud nebyla žádná odezva... To, že se to nyní stalo, považujeme za vyslyšenou modlitbu 8-) Takto bychom rádi našli partnery i v dalších městech Česka.
Odtud jsme se otočili k návratu a pokračovali jsme v započaté práci v městečkách, která leží na zpáteční cestě. Misii jsme tedy uskutečnili ještě v Jablonném nad Orlicí, Vamberku, Dobrušce, Opočně a v Hrochově Týnci. Vše toto jsou městečka, kde je malý počet cizinců, proto se dají snadno oslovit během pár hodin. Všude nás vřele vítali, nikdo nás neodmítl, na zachmuřených tvářích vyvstaly úsměvy, mohli jsme zpovzdálí sledovat, jak se obdarovaní začetli do Evangelia 8-)
Celkově nás to osvěžilo a prožívali jsme, že toto je přesně to, k čemu nás Bůh volá: Cítili jsme, když děláme to, co máme dělat, jak se do nás vlévá životní síla, radost. Popravdě si ani nepamatujeme, kdy jsme byli nemocní 8-) Dám příklad: Něco na mne „leze“, znáte to 8-) uvažuji o tom, dát si horký čaj, vlézt pod deku, vzít si nějaký prášek, atd. Pak raději vezmu Evangelia a jdu na misii, a to třeba i na mráz, který byl zde v horách, za dvě hodiny se vrátím a po nachlazení ani stopa. Prostě v tom, co jsem dostal od Boha za úkol, se s Ním potkávám, a to mě uzdravuje 8-) To přeji každému z Vás, ať najdete to své „místo pod sluncem“, kde Vám bude dobře v Boží blízkosti!
Mezi zmíněnými městečky jsem samozřejmě nejmenoval řadu vesnic, jejichž názvy si ani nepamatuji 8-) Jen jsme si po cestě, jak je již naším zvykem, otevřeli další místa, kde třeba oslovíme jen jednoho-dva lidi, tím nám toto místo utkví v paměti a víme, že se sem po čase vrátíme a budeme pokračovat. Tentokrát jsme si na příště připravili města Solnice, Třebechovice pod Orebem a Holice.