Nový rok začal sqěle: Nejprve jsem jel do Bruntálu, tak jako každým začátkem nového roku, který je zároveň začátkem nového účetního roku, tady totiž sídlí křesťanské sdružení, které naší službě vede finance a účetnictví, abych si peníze nespravoval čistě sám, a také abyste mohli dostat od sdružení potvrzení pro odečet z daňového základu.
Když jsme tedy vyřídili papírování, zašel jsem na obchůzku města, abych zjistil, co se tu za ten rok změnilo. Našel jsem nový kebab a popovídal si s místním Arabem. Cestou zpět jsem se ještě stavěl v Krnově, opět nový kebab, zase Arab a jeden Turek. V Opavě jsem prošel nějaké Vietnamce, a ještě jsem neměl dost, tak jsem navštívil další Vietnamce v Ostravě-Pustkovci v Globusu.
Pár dní jsem pobyl s rodinou, ale po Vánocích už jsem měl absťák, tak jsem opět vyrazil na misii, tentokrát do Prahy, kam jsem pozván přednášet jeden večer na misijní kurs.
Praha je daleko, tak přece nebudu jen sedět v autě, raději udělám po cestě nějakou misii: Používám svoji obvyklou fintu: Někde za Brnem uhnu na vedlejší silnice a navštívím nějaké obce...
Tentokráte jsem použil sjezd na Rosice, ale tam už jsem pracoval, tak těsně před nimi jsem uhnul na Tetčice (zaskočil jsem za tetkou 8-), tady jeden Vietnamec („jeden“ rozuměj asi pět, ještě má ženu, děti a babičku), odtud do Oslavan, tady byli čtyři vietnamské prodejny, dále Ketkovice (tady jsem se stavil za ketkou 8-), další Vietnamec. Odtud jsem se přemístil do Kralic, poklonit se památce překladatelů a tiskařů Kralické Bible, a zase rychle do práce: Náměšť nad Oslavou, tady misie byla takový turistický výkon, jak je to tu roztahané, opět Vietnamci. Třebíčí jsem jen projel, nezastavujeme, jen zpomalujeme: Sem jsem totiž před časem posílal Evangelia nějakému sdružení, které se zabývá cizinci, tak já to nechám pár let odstát a pak sem někdy v budoucnu zamířím... Obec Okříšky: Dva Vietnamci. Brtnice, dva Vietnamci a jeden Turek. Luka nad Jihlavou, čtyři Vietnamci.
A už zase nájezd na dálnici a jede se dál... Praha: Tady se mi skutečně zadařilo, nejen, že jsem posluchačům kursu mohl představit možnost dělat misii tam, kde jste, těm, kdo zrovna nemohou odejet někam do ciziny, ale také jsem dal nabídku, že osobně provedu zájemce, aby měli možnost si to zkusit. Přihlásilo se mi šest zájemců, po tři dny jsme chodili městem a dělali misii: Nejprve se dívali a pak si to také zkusili a hned jsme zhodnotili zážitky. Z těchto šesti asi pro čtyři to byla jen taková exkurze (?), ale dva se skutečně „chytli“, hned to pochopili a zalíbilo se jim to, dal jsem jim evangelizační materiály, řekli že zkusí chodit i sami a také, že s sebou vezmou nějaké další přátele. No, to už by bylo na čase, aby někdo z Prahy začal tuto misii, vždyť tady je největší koncentrace cizinců! Uvidíme, jak budou pokračovat dále, můžete se za tyto lidi modlit, na obyvatele hlavního města je totiž hodně tlaků (ruch velkoměsta, složitá doprava, je tu drahý život, vysoké náklady na bydlení, ale také mnoho jiných nabídek jako koncerty, přednášky, různá církevní setkání, která by těmto dobrovolníkům mohla vzít čas věnovat se tomuto).
Během tréninku jsme oslovili Vietnamce, Číňany, Araby, Indy, Kurda, Thajce a Pákistánce.
Mimo misii jsem tu navštívil ještě tři modlitební shromáždění, jedno bylo za Ukrajinu, druhé za smíření katolíků a protestantů a třetí za národy a misii. Byl jsem vyzván, abych sem přivedl nějaké zástupce národů, aby se za ně čeští křesťané také pomodlili, tak jsem přibral dva bratry z Arménie, kteří se také věnují misii a po Praze evangelizují (dodávám jim k tomu Evangelia v různých jazycích). Toto setkání se přítomných velice dotklo a dohodli se spolu, že udělají nějaký výjezd do Arménie.
No a protože jsem neměl žádný nákup domů, obchody v centru Prahy spíše nabízejí nějaké suvenýry apod., tak jsem musel ještě cestou zpět udělat soukromou misii, abych domů přivezl nějaké praktické věci 8-) Opět jsem tedy uhnul z dálnice a zajel do nějakého nového kraje, abych nejezdil stále na stejná místa... Vybral jsem Chotěboř, a trefil jsem se dobře, bylo to tu skvělé: Vietnamci byli hodně vděční, radovali se a upřímně mi děkovali, Kurd v kebabu mě ani nechtěl pustit, chtěl si se mnou povídat, pořád mi dával nějaké nápoje a nutil mi peníze za Evangelium, což jsem samozřejmě odmítl, Evangelium je dar a ne předmět obchodu 8-) Tímto jsem si „otevřel“ službu v novém kraji a příště tu chci navázat: Hlinsko, Polička a další města, která čekají na Dobrou zprávu!