Takže co přinesl květen: Hned na začátku měsíce jsem z tiskárny vyzvedl nové knihy. O co jde? Zapracovali jsme a vytvořili nové Evangelium v čínštině. Číňané jsou nejpočetnější národ světa (podle Starého Zákona rozmnožení se je obrazem požehnání, takže asi jim Bůh žehná a má s nimi nějaké záměry 8-), zároveň patří mezi nejméně zasažené národy Evangeliem, a navíc hojně jezdí do Česka, takže pro ně se určitě vyplatí dělat Evangelium. Dosud jsme Je nakupovali v jiné misijní organizaci, ale nevyhovovala nám ani kvalita, ani to, že sehnat se dalo pouze sepsání podle Jana, které se hodí spíše pro již věřící křesťany než pro čtenáře, kteří se teprve seznamují s obsahem a se zvěstí Evangelia. Proto jsme to předělali a nyní máme hotové Evangelium podle Lukáše. Tou další knihou je to stejné Evangelium, ale v arabštině, kterým běžně disponujeme, ale jde tak „na odbyt“, že už nám došlo a potřebovali jsme Jej opět dotisknout, abychom Jej mohli nadále rozdávat.
Věděli jsme už déle, že potřebujeme udělat tyto tisky, ale pořád nám na to chyběly peníze, nakonec jsme se rozhodli už to neodkládat a objednali jsme je ve víře, že se to nějak vyřeší, až to bude aktuální, a zadali jsme objednávku do tiskárny. Když přišlo na placení, zavolal nám jeden kamarád, že to celé zaplatí, takže se nám ulevilo 8-) Ale už se na obzoru rýsují další potřeby, budou docházet další Evangelia... Že bychom Je opět objednali ve víře? 8-)
Tak po návratu, co jsem zařizoval tyto věci kolem skladu, jsme si udělali s Luckou takový misijní víkend v Brandýse nad Labem. Věděli jsme, že už brzy se stane pro Lucku každý pohyb náročný, tak dokud to ještě šlo, udělali jsme si takovou poslední společnou akci, a Brandýs je k nám takové nejbližší město a už delší čas jsme se sem chystali. Dokonce jsme oslovili v místě jedno menší společenství, zda by se někdo nepřidal, ale dosud se nikdo nenahlásil, tak jsme vyrazili sami. Ve zmíněném společenství se sice nenašel žádný misijní partner, ale zato se zde Lucka seznámila se sestrami, které se scházejí na skupinku, a celkem na ní začala chodit. Tak to je dobře, že tady není úplně sama, v Čechách na misii (daleko od rodného Slezska 8-), a že si v okolí našla nějaké známé...
Další, v řadě už poslední akcí, byla návštěva Liberce: Původně jsem ještě měl namířeno na Plzeňsko, ale nastávající maminka mi „povolila“ 8-) už jen jednu akci, už cítila, že se blíží její den, takže jsem musel „převelet“ jednoho dobrovolníka a dvě akce skloubit, tím se i trochu zvětšil náš tým pro akci v Liberci, celkem nás tedy bylo pět (Bylo nás pět 8-) a vyrazili jsme. Určitá skupina vzniká kolem mého kamaráda, který si zde chce vybudovat tým pro službu cizinců v tomto městě či blízkém regionu, já mu tam jezdím pomáhat v začátcích...
Sice Lucka už vypadala, že začne rodit, ale Liberec je od nás pouhou hodinu cesty autem, takže kdyby bylo potřeba, narychlo bych se vrátil, ale také pár lidí ze sboru, který Lucka navštěvuje, slíbilo, že budou na telefonu, kdyby bylo potřeba něco opravdu narychlo 8-) takže za to jim patří Dík 8-)
Ale při příštím děťátku už raději žádné takové akce na poslední chvíli, byl jsem dost nervózní kolem toho 8-)
Tento výjezd jsme tedy zahájili nočním bděním pro Hospodina (tedy ne Noční Vlci, ale noční modlitebníci 8-), kdy jsme se dostali až na vrchol Ještědu, odkud jsme pozorovali žárovkami osvětlenou noční krajinu, modlili jsme se za města, která jsme rozeznávali v údolí pod námi, a čekali, zda k nám promluví Bůh. Byl tu pěkný hukot větru, teplota pod nulou, už jsme na to nebyli vybaveni oblečením, tak jsme to trochu zkrátili a do postele jsme se dostali asi už v pět ráno 8-) Následující dva dny jsme procházeli hlavními tepnami tohoto města, náměstími, vcházeli jsme do podniků vedených cizinci a oslovovali jsme ty, které jsme zde našli. Pocházeli ze zemí, jako jsou Vietnam, Čína, Albánie, Maroko, ale našli jsme i zástupce dalších národů, které jsme si zapamatovali, a navštívíme je zase příště. Díky jednomu bratru, který byl s námi, šly dobře i rozhovory a modlitby s těmito lidmi, ale věřím, že to ještě poroste a že časem bude naše služba ještě efektivnější a zvěst Kristova pronikne k srdcím posluchačů (či čtenářů 8-). Různí lidé přinášejí do této služby různé prvky, takže i Ty se připoj, zúčastni se některé akce a přines svůj důraz, nebo prvek, prostě dar, kterým Tě obdařil Hospodin a pomož tak rozšířit či zkvalitnit dílo, kterým se snažíme oslavit Boha. Jsme zvědaví, co zajímavého přineseš a hned to můžeme vyzkoušet v praxi 8-)
Jinak takový můj dojem, který jsem nabyl v Liberci byl, že opravdu upadá počet cizinců, jak to zaznamenáváme i jinde: Zavřené některé restaurace, obchody, jinde prázdné výkladní skříně obchodních prostor, po kterých by jinak ihned „skočili“ nějací asijští obchodníci... Prostě upadá ta vlna tržnic, večerek, rychlých občerstvení... To je pro nás znamením, že máme dále pokračovat v intenzivní službě, ať co nejvíce těchto „hostů“ v naší zemi slyší nebo obdrží Kristovo poselství. Nutno podotknout, že na druhou stranu u nás roste počet zahraničních dělníků v průmyslu a v zemědělství, misie se tak může z měst přesunout do nějakých pracovních zón či na venkov, a pak bude potřeba vypracovat jiný koncept služby...
Tak po návratu ze severních Čech jsem už musel zůstat „doma“, abych pečoval o těhotnou ženu a malé dítě, ale i tak jsem si našel příležitosti při procházkách s kočárkem, např. v našem městě stoupá počet dělníků z Mongolska, kteří jsou zde někde ubytováni, s jedním jsem se seznámil, uvidím, zda se mi podaří se přiblížit jim, nebo se dostat do jejich celkem uzavřené komunity?!
Ve volných chvílích jsem také nadepisoval na obálky adresy, které mi vytipoval a dodal kamarád, většinou do nějakých mešit či institucí v Uzbekistánu či Tádžikistánu. Pak tam vložíme video s Ježíšem a Pošta jim to už doručí 8-) Takže vidíte, že i kdo je líný chodit, existují způsoby, jak zvěstovat 8-) Takže najdi si i Ty ten svůj způsob, přeji Ti, ať jsi v tom úspěšný a šťastný v tom, co děláš (J 4:34).