Tak jak vypadala tentokrát moje misijní cesta? Dnes budu vyprávět nejen o ní, co jsem dělal, ale i o tom, jak během ní se mnou jednal Bůh, co mě nového naučil, jaké mám nové poznatky o duchovním světě, o principech tohoto pro nás záhadného a pořád objevovaného světa, lidským rozumem těžko pochopitelného... Je to tak: Děláme pro Boží Království něco praktického, tím se Ho jaksi dotkneme, a z Něj čerpáme nové vědomosti, schopnosti atd. Tím, že se v praktické službě přiblížíme tomuto Jeho Království, které není z tohoto světa, se Ho učíme více poznávat. Ono více působí na naši bytost a osobnost, takže se postupně proměňujeme...
Potřeboval jsem něco zařídit v okrese Praha-Východ, takže jsem jel sem. Když už jsem byl tady, udělal jsem tu samozřejmě nějakou misii: Pečky, chybějící Vietnamce, jinak už jsem tu v minulosti dělal, pak pár Vietnamců v okolních vesnicích, ale nejvíce jsem si zamakal v Českém Brodě: Tady jsem našel asi 10 vietnamských provozoven a dva Araby, s jedním jsem si fakt dobře popovídal! Do tohoto městečka jsem se chystal už mnoho let: Když jsem začínal s touto službou, měl jsem pár dobrovolníků z církví, kterým jsem dal vyplnit takový dotazník, kde byla mimo jiné otázka, kam by chtěli jet na misii? Jeden mládežník uvedl, že do Českého Brodu, odkud pocházel. Od té doby se vše změnilo, pražské církve začaly mít jiné programy než misijní, takže dobrovolníci přešli na jinou činnost (pokud vím, tak pořád skáčou z věci na věc a u ničeho pořádně nevydrží), mládežník už je dospělý chlap, odstěhoval se daleko odsud, já jsem mezitím zanevřel na Prahu, kterou jsem zeširoka objížděl, našel jsem si působiště jinde. Ale někde vzadu v paměti mi to zůstalo vyryté, tak nastal čas vyčistit si staré dluhy 8-) Nejen, že to zůstalo v paměti, ale tehdy to ti dobrovolníci napsali na papír, tedy bylo to černé na bílém, a jak se říká: „Co je psáno, to je dáno“ – bylo to zapsané, tedy se to muselo uskutečnit! Ještě si vzpomínám, co tam tehdy psali ti mládežníci, byla tam ještě další města, mimo jiné Pasov v Bavorsku. Právě sem začali nedávno jezdit dva mí kolegové, takže vidíte, zase se naplnilo něco, co kdysi někdo napsal na papír, a to aniž by o tom skuteční aktéři, kteří jedou vyplnit tento plán, předem věděli...
Takže co z toho plyne? Pokud v životě něco chcete dokázat, něco vykonat, nebo potřebujete, aby se něco naplnilo ve Vašem životě, nebo v životě Vašich blízkých, napište si to na papír. Po letech si můžete tento papír přečíst a budete se možná divit 8-) Vidíte: I Bůh nechá zapisovat různé věci. Kdysi bylo zapsané proroctví o příchodu Mesiáše, a to se stalo. Také je v Písmu zaznamenané, jak bude vypadat závěr věků, konec světa a Život v nové zemi – a nikdo z nás nepochybuje, že se to stane. Prostě v Bibli je popsaná jak minulost, tak budoucnost... Bůh zapsal Svoji budoucnost, to co zamýšlí On, Ty si zapiš svoji budoucnost, tak jak by sis ji představoval Ty.
Tak po té, co jsem si vyřešil svojí záležitost, kterou jsem tu měl, chystal jsem se na další, tentokráte v centru Prahy. Výše jsem měl takovou poznámku, že jsem zanevřel na Prahu, ale nikdy ne tak úplně, pořád tam někde v hlavě vzadu byla taková skulinka „co kdyby?“ – myslím, že se tomu říká naděje?
Takže taková naděje mi svitla v lednu, kdy jsem se v Praze setkal se skupinou jedněch misionářů, kteří projevili zájem o spolupráci. Znělo to divně, protože službu, kterou se zabývám, dělám už 17 let a v Praze se mi nikdy nedařilo najít partnery a rozvinout tu něco pořádného, pouze v případě, že jsem si přivezl vlastní tým odjinud, ale s místňáky nic 8-( Praha je prostě divná. Nebo začarovaná.
Teď jsem měl zjistit, jestli ten leden byl takový výstřelek, nebo jestli to ti lidé mysleli vážně a jestli z toho něco bude?! Potřeboval jsem tedy večer zaparkovat na kraji Prahy, přespat, ráno tu nechat auto a jet do centra metrem. Vždy, když přijíždím takto od směru Praha-Východ, mám v jednom lese takové místečko na spaní. Tentokrát jsem k němu přijel a bylo zatravněné, evidentně tu řádili nějací ekologové! Musel jsem tedy popojet ještě asi půl kilometru do města a na prvním parkovišti to zapíchnout. Modlil jsem se za to setkání, aby mi Bůh ukázal, jak to tedy bude? Odpověď přišla okamžitě: Přijela sem Městská Policie a řekli mi, ať tu neparkuji a ať odjedu. Ptal jsem se jak to? Řekli mi, že na území celého Hlavního města Prahy je zákaz nočního stání karavanů. Musel bych se postavit za ceduli do okresu Praha-Východ, ale nesmím stát tady. Šlo o nějakých pár metrů, ale za tou cedulí už bylo zrušené to staré parkoviště. Takže na mojí otázku k Bohu, jestli se spojím s těmi misionáři a budu jezdit do té Prahy, mi Bůh odpověděl ústy těchto policistů: „Nejezdi sem, tady nemáš co dělat!“ Ani teď, ani jindy. Takže pokud mi někdy zase svitne nějaká naděje, už budu vědět, že je to planá naděje a že Praha je opravdu uzavřená.
Přesto jsem ráno jel na to setkání: Nebyli jsme konkrétně domluveni, řekli jsme si, že se „někdy“ sejdeme a řekneme si, ale kdy? No tak teď to bylo to „někdy“ – Věděl jsem, kde se tito misionáři schází každý čtvrtek na modlitby, tak jsem šel na to místo. Ještě jsem se přesvědčil na internetu, na stránkách, kde si dávají vědět. Podle plánu tam tedy měli být. Čekal jsem tam dlouho, zvonil na té adrese, ale nic. Ani mě to nepřekvapilo po tom včerejšku, co mi řekli ti policisté. Takže parkovat tu nesmím, ti lidé mají napsáno, že tu budou a pak tu nejsou, nebo mají rozbitý zvonek, telefon mi nedali... Celkově je to špatné, ale přecijen bych je ještě nějak našel, ale proč se někam vnucovat a hlavně jsem fakt vnímal, že ta akce policistů byla Boží řeč ke mně, tak tím je to vyřešené.
Než jsem jel na to setkání, protože jako misionář dávám část ze svého desátku opět na misii (něco na Církev, něco na potřebné a něco na misii) a neznám moc misionářů, kterým bych mohl darovat peníze, protože mnozí spíše mluví o misii, než ji dělají 8-(, tak jsem do obálky zalepil určitou částku a nadepsal jsem to „desátek na misii“. Na modlitební skupině jsem jim to chtěl předat. Když jsem se s nepořízenou vrátil do auta, chtěl jsem obálku roztrhnout, abych peníze dal do nové obálky, kterou nadepíši nějak jinak. Ale když jsem ji vzal do ruky, zamyslel jsem se a řekl jsem si, že když už jsem ty peníze vydělil na misii, tak je také dám na misii, holt potkám jiné misionáře, ne? No a hned se to také stalo, na druhý den jsem potkal misionáře z Německa, který se věnuje Romům v České republice. Takže mě to povzbudilo, že jsem si řekl, že potkám misionáře a hned jsem ho potkal 8-) Takže vidíte, nejen, co si napíšeme se stane, ale i to, co si řekneme 8-)
Trochu jsme si spolu popovídali, to je vždycky pro misionáře vzácné, moci si popovídat s jiným misionářem (za prvé je nás málo a za druhé jsme roztroušeni po světě). Přišla řeč na naše plány a můj nový známý se zeptal, co chystám? Odpověděl jsem, že dělám pořád to samé, Bůh mi řekl že mám obejet celou Českou republiku plus jezdit na Balkán, tak se toho držím... Vyvalil oči a řekl mi, že Bůh mu také řekl postupně celé Česko a Balkán. Tak možná někdy pojedeme spolu? 8-) No hlavně tady vidíte, jak je Česko důležité v očích Boha, že sem posílá různé misionáře, někoho mezi cizince, někoho mezi Romy, někoho dalšího mezi... Tak kam posílá Bůh Tebe? 8-)
Tak popovídat si je hezké, ale musím na misii, můj misijní gen mi nedá pokoj a žene mě dopředu 8-) Protože jsem potřeboval zajet na sever za maminkou a bratrem, vyjel jsem z Prahy tímto severním směrem, za letištěm jsem si pomyslel, že bych mohl odbočit na Kladno, už jsem tu dlouho nebyl, hodně jsem dříve dělal v těch vesnicích okolo, ale ve městě ještě moc ne, tak nyní: Jakmile jsem vjel do Kladna, zalíbila se mi hned první čtvrť, taková romská... Staré známé pravidlo: „Kde jsou Romové, tam jsou Vietnamci“ se potvrdilo (Vietnamci umí využít obchodu s chudobou), takže jsem je prošel. Pro ně to byl velký zážitek, v takovýchto čtvrtích když k nim někdo vstoupí do obchodu, tak ho hlídají, co chce ukrást, a pak místo, abych něco vzal, tak jsem jim Něco dal 8-) čímž jsem je uvedl do šoku 8-)
Tak spát tady nebudu, to by byl příliš velký risk, jedu tedy dále: Chomutov. Tady mám životní dluh, takže se sem vracím si ho odpracovat 8-) Město je to velké, tak pokaždé obejdu nějakou čtvrť, tentokráte jsem prochodil skrz naskrz sídliště Zahradní a sídliště Písečná. Je to tu stejné jako na tom Kladně: Romové a tedy Vietnamci. Hodně Vietnamců. Hodně práce. Ještě jsem našel jednu čínskou rodinu. Další den se mi nechtělo vracet se ze sídliště do centra, to si nechám na příště, tak jsem překročil hranici do Jirkova a tady si také zamisioval: Borek, Vinařice a Ervěnice. Příště bude náměstí a zbytek paneláků.
Tak pryč z města, jedu pracovat na venkov: Potřebuji na Teplicko do dílny, jarní údržba karavanu. Ale ještě je trochu času, takže misie v Českém Středohoří: Vesničky na Teplicku, kde snad všude jsou Vietnamci, protože staré obchody, Jednoty a Prameny se zrušily. Ráno dílna a po ní už jsem najel na dálnici a hurá domů, už tak jsem 14 dní na misii, tak ať jsem zase 14 dní s rodinou, protože v květnu opět vyrážím 8-)