Víte, že mám problémy s autem, ale půjčil jsem si v autopůjčovně alespoň osobní automobil... Nemohl jsem s ním zastavit a chvilku pobýt tam, kde bych všude potřeboval, misie tedy byla značně omezená, ale přecijen jsme nějakou udělali, tedy já a syn, jeli jsme spolu k babičce.
Cestou jsme se zastavili v Olomouci u jedněch Vietnamců na oběd. Další zastávka byla ve Vysokém Mýtě, kde jsme našli Uzbeky a Turky. Během našeho pobytu v Krušných horách jsme zajeli do Žatce, kde jsme obešli náměstí, tady byly vietnamské obchody, nehtové studio a turecká cukrárna.
Také jsme cestou z lesoparku navštívili Turky v Jirkově, dále během výletu v horách v Německu Íránce a na hraničním přechodu ve Vejprtech jsme zašli na vietnamskou tržnici: Obchody jsme dělali minulý rok, tak teď jsme navštívili vietnamskou restauraci a nehtová studia.
Také jsme jeli na výlet do Karlových Varů, tady jsme navštívili opět Vietnamce v nehtovém studiu, Turky v cukrárně a Araba v rychlém občerstvení...
Po návratu domů jsem odevzdal syna, vyměnil jsem si v půjčovně auto za dodávku, do ní jsem si hodil matraci a vyjel na pár dní na takový jeden misijní okruh: Musel jsem něco zařídit v Olomouci ve Fiatu, tak jsem si tu pak zaparkoval v jednom z nákupních center a obešel jsem: Číňany, Vietnamce a Albánce.
Dále jsem se rozhodl, že si „dočistím“ jeden region, kde jsem měl ještě dluhy: Osoblažsko. Jel jsem tedy tímto směrem přes Bruntál, kde jsem věděl, že je tam za náměstím schovaný jeden takový kebab, kde jsem ještě nebyl: Tady jsem našel Kurdy, kteří byli velice potěšeni, že dostali Evangelium ve svém jazyce, tak krásné úsměvy jsem dlouho neviděl 8-) Pořád mi za Ně nutili peníze, které jsem si samozřejmě nevzal.
Konečně jsem dojel do Osoblahy, ale tady jsem nenašel žádné cizince. Předem jsem to však nemohl vědět, jestli tu jsou nebo ne, musel jsem to zkontrolovat osobně. Podle mapy byla jedna večerka ve Slezských Rudolticích, ale když jsem k ní dorazil, zjistil jsem, že majitel není Vietnamec, ale Řek. Tedy křesťan a tady mi „pšenka nekvete“ 8-)
Zkontroloval jsem ještě další vesnice v tomto příhraničním výběžku, ale úspěch byl až v Třemešné, jeden Vietnamec. V obci jménem Město Albrechtice jsem našel dva Turky a jednoho Vietnamce.
Cestou domů jsem se ještě zastavil v Opavě u Indů a našel jsem jeden nový vietnamský obchod. Tímto mám tento kraj „odškrtnutý“ a zase se chci soustředit jinam...
V té dodávce to není žádný med, hlavně je to pro mne drahé, musím si kupovat kafe, nemohu si shovat jídlo do ledničky, nemám sprchu. Musím hledat parkování, kde je WC, nemohu zaparkovat, kde by se mi to hodilo. Zatím je léto, tak jsem se myl v jezeře a na přehradě, mýdlo jsem neviděl několik dní. Karavan nebudu mít ještě měsíc, tak snad to přežiji?!