Začátkem měsíce jsme měli tři prezentace služby, tedy setkání se zájemci o spolupráci, nebo s vedoucími různých církevních společenství, kteří by této službě mohli dát zelenou ve svém společenství.
Proč je oslovujeme: Chceme naplnit to, co jsem kdysi slyšel od Boha, že máme oslovovat cizince po celé naší zemi: Jako Bůh svěřil Adamovi celou zahradu, aby jí obdělával a střežil (Gn. 2:15), tak i nám, Čechům, dal Bůh Čechy, tedy zemi, kterou máme obdělávat a střežit. Každý z nás by měl vědět, na které teritorium nebo na jakou oblast se vztahuje jeho pravomoc, mně osobně Bůh řekl celé Česko, zejména pohraničí, dále malá města a venkov a nakonec velká, např. krajská města a úplně nakonec Praha (ve velkých městech jsou velké církve, koncentrace křesťanů, atd., tedy někdo, kdo by mohl tuto službu dělat lépe, než jednotlivec nebo jedna rodina). Snažíme se tedy v různých regionech najít partnery a nabídnout jim spolupráci. Tam, kde se toto podaří, stoupá šance na to, že vznikne nějaká následná práce: My můžeme projet určitý kraj, něco zasít, ale jedině místní křesťané mohou dále rozvíjet kontakt s oslovenými.
Proto čas od času oslovíme některou z církví, nějaký sbor či farnost a máme tyto prezentace (představení služby). Tentokrát to bylo ve východních Čechách, přes které vždy jedeme cestou za rodiči, takže to pro nás není velká zajížďka.
Z misií: Mívám pravidelně, tak jednou, dvakrát do roka, nějaké pochůzky v Chomutově, jedná se o nějaké úřady. Proto se vždy snažím projít některou část města, vyhledám cizince a oslovím je. Nejprve jsem u sjezdu z dálnice navštívil tři vesnice, a to Droužkovice, Spořice a Březno. Vídám vždy na dálnici cedule, které sem navádějí řidiče, a sliboval jsem si již dlouho, že sem zavítám, tak se mi to konečně podařilo. Mám tu nějaké vzpomínky z mládí, tak jsem zde cítil určitý dluh, inu: Pachatel se vrací na místo činu 8-)
V samotném městě jsem tentokrát pro svoji obchůzku zvolil výpadovku směrem na Německo, tedy nechvalně proslulou ulici Lipská. Věděl jsem, že v devadesátých letech to tu bylo velice živé, myšleno množství vietnamských obchodů cílících na peněženky německých turistů, postávající prostitutky se stejným záměrem, pohyb aut, chodců, všude vystavené zboží na prodej (včetně polonahých žen ve výloze bývalého řeznictví, čemuž se místní smáli, že předtím bylo ve výloze maso a teď je tam „živé maso“) no prostě takový obrázek ranného kapitalismu v postsocialistické republice. Dnes jsem tam našel dva poloprázdné vietnamské obchody, na ulicích pusto, téměř žádné auto, nikde žádný sádrový trpaslík... Zavedením Eura se brzy sjednotily ceny, pro německé zákazníky pozbylo významu jezdit na nákupy do Čech, pro auta se vybudoval obchvat města... Podobný obrázek uvidíte i na samotných hraničních přechodech.
Proč o tom píši: Je vidět, že celkově upadá počet i kapacita příhraničních tržnic, asijští trhovci se stěhují za jinými příležitostmi, nebo se vrací do vlasti. Proto chceme ještě více napnout síly, abychom navštívili tyto nezasažené skupiny, než úplně vymizí...
Dále na mojí výzvu o „chlapských cestách“ (pořád platí 8-) zareagovali tři bratři, z různých koutů naší země. Se dvěma z nich jsem domluven na duben, s jedním jsme se vypravili do Svitav, poblíž jeho bydliště. Zde jsme navštívili prakticky všechny Vietnamce, protože jich nebylo mnoho, asi 10 obchodů. Chybí nám už jen jedno bistro a dva kebaby, to zase příště, tolik bychom toho nezvládli sníst 8-)
Cestou ze Svitav jsem si také ještě udělal soukromě nějakou misii, nechtěl jsem se vracet domů trasou, kterou mám už projetou, tak jsem jel po méně frekventované silnici přes Nové Hrady a Luže, které obě obce jsem vynechal, slíbil jsem je totiž onomu bratrovi (a jeho milé manželce 8-) ponechat je v péči, neboť chtějí vyrazit na misii někde ve svém okolí, a sem to mají blízko. Až za Luží jsem zastavil v městečku Chrast a pak ještě ve vesnicích ležících na cestě a zašel zde za vietnamskými prodejci. Pak už mi došla Evangelia, tak jsem jel přímo domů 8-)