Začátek měsíce jsme prožili s týmem v Bosně na misii mezi uprchlíky. Po celý rok sloužíme cizincům (migrantům) doma v Česku, ale během roku se snažíme tak dvakrát nebo třikrát vyrazit i na nějakou zahraniční misii. To, že se nám to letos podařilo ještě koncem zimy, nám zvyšuje šanci, že se to letos ještě podaří alespoň jednou či dvakrát 8-)
Určitě v zimě mají naše výjezdy větší úspěch, protože máme za rok od Vás nasbírané nějaké oblečení, jako bundy, svetry apod. Uprchlíkům dochází oblečení, nebo mají na sobě nějaké letní, tak jsou rádi, že dostanou od nás něco teplého, a takto se seznámíme a navážeme spolu kontakt. Snadno jim potom nabídneme Evangelium, které si rádi berou a přečtou si Je. Můžeme potom mít spolu rozhovory o víře a za ta léta, co to děláme, víme přes sociální sítě o mnohých z nich, že skutečně poznali Ježíše a někde v Evropě navštěvují církve, posílají nám fotky ze svého křtu atp.
V létě je to trochu horší, jsou takoví malátní, ospalí ze sluníčka, nepotřebují moc oblečení, kontakty nejsou tak vřelé... Ale klidně můžete dále sbírat věci, např. ručníky, utěrky, nádobí (uprchlíci si v lese vaří jídlo na ohni), batohy, se kterými se potom snaží překonat pěšky nějaká pohoří... Také pokud si kupujete nový mobil, nevyhazujte ten starý, vymažte z něj své údaje a můžete ho věnovat do sbírky: Pokud chorvatští pohraničníci chytí někde v lese uprchlíky, seberou jim mobily a rozbijí je, aby se nemohli kontaktovat s pašeráky. Bohužel se potom tito lidé nemohou kontaktovat ani se svojí rodinou, nebo přivolat lékařskou pomoc, pokud se něco přihodí, např. se stalo, že v lese nějaké lidi zavalila drolící se skála, také tu žijí medvědi anebo, když se vybourá nějaký nadrogovaný pašerák, ve zmatku uteče a nechá v příkopě krvácet malé děti, to se stává celkem často. Také přes mobil udržují nějaký styk s námi, třeba přes facebook a hlavně si v mobilech zapínají film Ježíš, který jim dáváme, protože s sebou samozřejmě nemají počítač. Vedle filmu sledují naše stránky: www.nextinfo.cz, kde si ve svém jazyce mohou číst Bibli, poslouchat křesťanské písničky či nějaká kázání nebo vyučování...
Takže sbíráme: staré mobily, tablety, nabíječky, powerbanky a podobná zařízení. Ale můžete přihodit nějaké tričko nebo staré tenisky. Uprchlíky nezastavíme, tím se zabývají politici či policisté, ale můžeme jim nabídnout Evangelium a přátelství křesťanů (víc toho nemáme 8-). Často toto setkání je ovlivní na celý život: Ve své zemi by možná ani křesťana nepotkali a v cílové zemi možná také ne, jestli se usadí v nějaké muslimské čtvrti ve Francii, Španělsku, Belgii, nebo kam se na své pouti dostanou?! Proto je potřeba vyjít jim naproti někde v meziprostoru: Nesetkáme se spolu ani v jejich zemi, kde platí jejich pravidla, ani v naší zemi, kde platí naše pravidla, ale někde na „neutrálním“ území. Je to stejné, jako když se máte poprvé setkat s někým neznámým, tak si ho asi také hned nezvete domů, nebo on Vás k sobě, ale dáte si schůzku třeba v kavárně...
Tak co naše výprava? Jeli jsme ve třech, což je takové minimum, někdy musí jeden z nás hlídat auto a dva se mohou vypravit k uprchlíkům, sám by mezi ně člověk také nemohl přijít. Když jsme parkovali na veřejném osvětleném místě, mohli jsme vyrazit do akce všichni tři. Pracovali jsme od neděle do pátku, tedy šest dní, obě soboty padly na dopravu tam a zpět. Ale ani soboty nebyly bez misie, když jsme si někde na dálnici dělali přestávku, tak jsme na parkovištích oslovovali řidiče kamionů, převážně z Turecka nebo z Uzbekistánu.
Abychom nebyli příliš nápadní (gangy převaděčů jsou citlivé na cizí auta), střídali jsme místa a jeden den jsme vyjeli i mimo město do přírody. Pracovali jsme tedy různě u uprchlického tábora pro samotné muže, u uprchlického tábora pro rodiny a teenagery, pak v nějakých nákupních centrech, kam si uprchlíci chodí nakupovat a také na veřejných místech, jako parky, náměstí apod.
Během našeho pobytu jsme oslovili desítky uprchlíků, skoro dvě stovky. Rozdali jsme celou banánovou krabici Evangelií, málokdo odmítl. Setkali jsme se převážně s Marokánci a s Afghánci, dále se Syřany, Egypťany, Berbery, nějakými Afričany, s Pákistánci, a dokonce s Mongoly a Nepálci. Také s Turky, kteří jsou v Bosně na práci. V teplých měsících sem pak přijíždí množství turistů z Emirátů, Kuvajtu, Saudské Arábie, pokud by se tedy jelo na jaře nebo v létě, potkáte je tady.
Co mě povzbudilo: Původně se mi moc nehodil termín naší výpravy, ale musel jsem se přizpůsobit svým partnerům, kteří byli závislí na tom, jak jim zaměstnavatel umožní vybrat si dovolenou. Vlastně jsem na výjezd neměl peníze, musel jsem sáhnout do rezervy a pak do ní někdy vrátit... Sotva jsme přijeli na místo, pípla mi smska z Česka od jednoho sponzora, že mi poslal nějakou částku na misii. Samozřejmě to byla přesně ta částka, která byla ve hře 8-) Takže Bůh mi potvrdil, že se mělo jet.
Dále: Vždy tvrdím, že když my dáme Bohu něco (svůj čas, energii, námahu – no prostě sami sebe 8-), tak Bůh nám oplatí a dá nám něco On ze Sebe, něco z duchovního světa. Může to být nějaký vhled, poznání, vize či sen, řešení nějakého problému, který jsme zatím ponechali doma apod. Vždycky to říkám a vždycky se to stane 8-) Takže se to stalo i tentokrát: Měl jsem sen od Boha. Obvykle doma sny nemívám, ale jak vyjedu do zahraničí, snad pokaždé mám sen. Takže tento sen mi něco řekl, ale Bůh mluví i jinak než skrze sny, takže ještě se mnou Bůh jednal i jinak, mám nový silný duchovní zážitek, nějaký nový poznatek, ale o tom jindy: Sbírám tyto své zážitky (kterých je hodně 8-) a zpracovávám je v článcích, které píši do seriálu o naší službě. Takže si o tom počtete někdy příště, až to bude trochu uspořádané 8-)
No asi nejen já jsem měl duchovní zážitek, ale ještě někdo: Jednou mě oslovil jeden místní mladý muslim. Zeptal jsem se ho, co by chtěl? Řekl, že zdálky viděl, jak na nějaké místo shůry dopadá paprsek světla, tak vzal kolo a přijel se podívat, co tam je? Viděl, že tam stojím, tak se tedy vyptával, co a jak. Měli jsme pěkný rozhovor o Bohu. Řekl, že nechodí do mešit, že se to tam míchá s politikou, že si hledá svůj osobní vztah s Bohem, čímž mi samozřejmě přihrál na smeč 8-) Během rozhovoru jsem mu ukázal svůj náprsní kříž, fascinovaně si jej prohlížel skoro deset minut. Kdo ví, co viděl duchovním zrakem? Spřátelili jsme se a mluvili jsme spolu asi dvě hodiny. To je vždycky nejlepší misie: Ne, co vymyslíte a zorganizujete, ale že vstoupíte do věcí, které Bůh sám připravil 8-)
A ještě jeden zážitek: Jeli jsme přes jednu vesnici, kde se pokaždé stavujeme koupit si od místních nějaké zemědělské produkty ze zahrádky (ovoce, zeleninu, vejce, uzeniny, med, zavařeniny...). Oslovil jsem přes plot jednu paní, hned mě pozvala domů na kafe. Většinou jsou tito starší lidé doma sami, protože mladí jsou na práci v zahraničí, takže si rádi s někým popovídají. Řekla mi, že je jediná křesťanka v muslimské obci (Bosna je muslimská země), tak byla ráda, že jsem také křesťan a chvilku jsme si popovídali, takže jsme měli takovou miniskupinku 8-) Pozvala mě, ať přijdu znovu. Tak jsem ji aspoň povzbudil návštěvou 8-) Jen si to představte z její perspektivy, že dlouhé dny sedí sama doma, se sousedy si až tak nerozumí, a v tom k ní přijde „z čista jasna“ (z čistého nebe 8-) nějaký křesťan 8-) – kterého by tady určitě nečekala. Abyste si představili místní situaci: Místní farář ve městě mi řekl, že před válkou měl ve farnosti 12 tisíc lidí v církvi z celého okolí, po válce jich tam má 14.
A do třetice: Dostal jsem zprávy z domova, že se dobře daří Lucce s dětmi. Tak to bývá: Oni mě darují Bohu, že Mu mohu jet sloužit, a On daruje jim dobrý čas: „Dejte a bude Vám dáno...“ Máme potíže s výchovou dětí, které plynou z objektivních příčin, ale když jsem na výjezdu, tak přichází průlomy a celková situace se lepší a máme posun dopředu. Takto by to měl dělat každý křesťan: Když ho někde doma „tlačí bota“, měl by vyrazit na misii, nebo prostě na službu Bohu, a viděl by posun k lepšímu!
Takže výjezd se vydařil, sláva Bohu, ve všech ohledech. Mohli bychom si to zopakovat, např. v květnu, kdy jsou dva státní svátky, navrhuji termín: 1. 5. až 8. 5., kdy Vám stačí vybrat si 4 dny dovolené a budeme 8 dní spolu: 2 dny zabere cesta tam a zpět a 6 dní můžeme být v akci. To je až dost, takže opět by nám vyšlo jeden den udělat si výlet do přírody 8-) Co Vy na to?
Výjezdem misie nekončí 8-) protože jsem vysadil své spolupachatele v jižních Čechách, kam se dostanu málokdy, ještě jsem si „zasoukromničil“ v této oblasti: Kunžak – Český Rudolec – Dačice – Stařeč. Většinou Vietnamci, jen jeden Turek, ale právě kvůli němu mělo cenu sem zavítat: Měli jsme spolu dobrý rozhovor, strašně se rozzářil, když viděl Evangelium, byl nadšený a vděčný.
Domů jsem se dostal 18. 3., tak aspoň do konce měsíce musím být doma, ať jsou v rovnováze moje služba i rodina. 1. dubna zase vyrážím za novými dobrodružstvími 8-)