Bosna – srpen 2021

   Měsíc srpen byl zasvěcen misii mezi uprchlíky. Sice samotný misijní pobyt trval dva týdny, ale je nutno připočíst čas přípravy před odjezdem, potřeba vše zorganizovat, a pak nějaký čas po návratu vše zpracovat, určitě nejprve uvnitř sebe, potom také s lidmi, kteří se účastnili, či byli našimi spojkami v zázemí, no a nakonec také v počítači (fotografie, sepsat si zkušenosti a nápady na příště). Takže měsíc.
   Vyrazili jsme tradičně do hor Bosny, kde pobývá posledních pár let množství uprchlíků, kteří se snaží zdolat blízkou hranici EU.
   Po přečtení článků o nějakých našich minulých výjezdech se inspirovali a přihlásili noví dva lidé, což je vždycky dobře mít někoho nového mezi sebou. My zkušenější můžeme někomu něco předat, noví lidé nejsou zase „profesně zaslepeni“ a mohou mít přínosné postřehy, které obohatí naše společné dílo.
   A hlavně je cítit, že misie je živá, že jsme se neuzavřeli do nějaké misijní bubliny, ve které se pohybuje sem a tam pár jedinců, ale že se týká širších vrstev církve či křesťanstva 8-) Noví lidé jsou znakem toho, že se vyvíjíme směrem dopředu a nestagnujeme 8-)
   Takže výsledek? Přihlásilo se celkem osm zájemců, z toho dva měli nějaké zmatky kolem odjezdu, datumů atd., takže jsem jim nemohl předem domluvit ubytování a bylo lépe jet v šesti lidech, také v menší skupině se lépe pohybujeme v terénu.
   Tým byl vyvážený: Já jsem se staral o organizaci a realizaci plánu, dva naši dlouholetí spolupracovníci vzali zodpovědnost za vlastní službu v terénu, dva noví lidé, tedy manželský pár, se střídavě přiučovali od nás tří (ale jen krátce, za chvilku už je misie pohltila a zapojili se sami perfektně do služby 8-) a šestý člen týmu byl tak někde uprostřed: Sám je to misionář, s námi byl již potřetí, s jinými službami také byl na nějakých výjezdech, a to nejen těch krátkodobých, ale už i střednědobých. Mohl tedy i předat nějaké zkušenosti nám, ale i se mohl něco zajímavého dozvědět během naší služby zde.
   Celkem jsme tu byli křesťané ze čtyř denominací, což je vždy možnost trénovat v týmu jednotu v různosti, dozvědět se něco zajímavého odjinud, z jiného prostředí (třeba náhled na některé verše z Bible, nebo dozvědět se o nějaké praxi duchovního života apod.) Takže to je jedna část, co se děje na našich výjezdech, a lidem z cílové skupiny pak sloužíme tím, že jim ukazujeme na Krista a Jeho Pravdu, ne na naše denominace a jejich učení 8-)
   Problém jsem věděl, že bude jeden, a to je horko: Uprostřed léta v jižní Evropě, to je něco pro mne, který jsem typicky „zimní člověk“ mám rád svetry, bundy, pohory, někde se zahřát na kafi… ale musel jsem se obětovat a snést to – je jasné, že většině lidí se hodí letní termíny. Aspoň jsem se chladil, že jsem skákal do ledové řeky a požíval chlazené nápoje. Někdy prostě člověk musí udělat něco úplně obráceně, než by chtěl, aby vykonal službu Bohu. A tak líný musí někdy zvednout ….. 8-), lakomý „pustit chlup“, bojácný udělat krok proti svému strachu, aby se Boží Slovo šířilo. Jinak nás ďábel nebo naše tělesnost uzavře do vězení našeho vlastního pohodlí, zvyků apod., a nehneme se z místa.
   Takže i já jsem musel udělat něco proti své přirozenosti, ale nevadí, přežil jsem 8-) a v zimě si to určitě vynahradím, takže komu to nevyšlo a rád by jel, rezervujte si tam nějakých těch pár dní volna 8-)
   Vlastní akce šly dobře, nic jsme nevymýšleli a konali podle vzoru, který jsme zavedli již dávno: Každý den jsme se seznámili s nějakou skupinou uprchlíků, vyslechli si je, co nám chtěli říct, čeho byli plní, tím se dozvídáme i mnoho o jejich zemích, o problémech, se kterými se potýkají, a lépe tak rozumíme důvodům jejich útěku. Jsou to věci, které se z novin a televize nedozvíte, tam budou leda tak titulky „stop nelegálním migrantům“. Také se dozvíme jejich konkrétní momentální potřeby, ale hned jim je nenaplníme, abychom se nedali unést emocemi, které doprovází jejich projev. Domluvíme si schůzku na druhý den a večer se mezi sebou poradíme, co bychom jim mohli darovat nebo koupit. Ve sbírce máme nějaké oblečení, ručníky, na místě můžeme koupit nějakou hygienu, nabíječku na mobil, nebo podobně. Tito lidé musí cítit, že nejsme humanitární organizace, která jim splní všechna jejich přání, ale že jsme obyčejní lidé, kteří se rozdělí s lidmi v nouzi (Lk 3:11). Druhý den přijdeme na smluvené místo, předáme drobnou pomoc, můžeme se pomodlit, ale určitě chceme předat Evangelium, které je dobře přijímáno: Tito lidé jsou zpravidla zbožní, a utíkají z problémů, které jim vpodstatě způsobila nějaká forma islámu, buď nějaký výklad koránských veršů v jejich komunitě, nebo chyby dělané ve vládě těchto zemí, řízené muslimskými pravidly. V tomto ohledu si tady moc nepomohou, i na Západě jsou v mnoha komunitách špatně vykládány nějaké pasáže z Bible a i „křesťanské“ vlády dělají chyby, ale jisté je, že tito lidé přemýšlejí o věcech, Evangelium si přečtou a Boží Slovo k nim může promlouvat.
   Když se rozloučíme, popojedeme do vedlejší vesnice a zase se seznámíme s novými lidmi, model se opakuje a takto pořád dopředu (ne dokola 8-). Tím, že celé pohraniční pásmo je zaplavené uprchlíky, nezůstáváme na jednom místě, ale projedeme určité horské pásmo. Celkem jsme navštívili šest lokalit a   oslovili desítky uprchlíků, myslím, že Evangelium neodmítl nikdo z nich.
   Někteří byli skutečně v krizi, pohraničníci jim např. sebrali boty a museli bosi po lesních cestách zpět do Bosny, neměli vůbec jídlo, byli zraněni apod. Druzí se naučili využívat pohostinnosti místních obyvatel a služeb humanitárních organizací, a tak stanovali na nějakém výhodném místě, kde jim lidé vozili vše potřebné k životu, nebo žebrali u obchodů apod. Jednu skupinu uprchlíků jsme tedy logicky upřednostňovali před druhou, ale Evangelium jsme nabídli všem.
   Co nám dělá těžkosti, to jsou potíže s tiskárnou, pořád něco vázne. Kdo víte o tiskárně, se kterou je domluva, dejte nám vědět! Takže během posledního výjezdu jsme rozdali skoro všechna Evangelia v bengálštině, dal jsem je znovu vytisknout, ale za několik měsíců stále nic 8-( Těsně před odjezdem mi slíbili várku, ale zase mi tam nezvedali telefon 8-( Bohužel jsme na tento výjezd tedy měli pouze tři výtisky Evangelií v jazyce Bangladéšanů, kterých je tu hodně. Dvě rozdal kamarád ve městě a mně zbylo jedno Evangelium, musel jsem se hodně modlit, abych věděl, komu Je darovat! Odpověď na modlitbu přišla vzápětí: Nedávno mezi uprchlíky dorazil imám z Bangladéše, který tu zaváděl nějaké modlitby v lese. Byl nesporně autoritou v místní „Bangla Jungle“, jak se tu všeobecně říká. Najednou bylo jasné, komu předat toto zbývající Evangelium! Teď už stačí, aby se tento vedoucí modlitby obrátil ke Kristu a pokračoval v kázání uprostřed své komunity 8-)
   Druhý den jsme zjistili, že po našem odchodu z lesa sem najelo policejní komando, pochytalo Bangladéšany a odvezli je autobusem do nějakého vzdáleného tábora. No, byli jsme tam v pravý čas!
   Naposledy jsem tu byl v lednu, potkal jsem tu jen dvě známé tváře, jinak všichni byli nově příchozí, což je neklamný znak toho, že časem se většině lidem povede jejich přechod hranice, a přijdou noví lidé. Tok uprchlíků do Evropy tedy pokračuje, jestli Vám média nabídla obrázek toho, jak instituce EU zastavily proud uprchlíků na hranici, tak tomu nevěřte.
   Vedle uprchlíků jsme potkávali další skupinu „klientů“ 8-) a to jsou turisté z bohatých arabských zemí, kteří sem poslední dobou jezdí v čím dál větším počtu. A tak stačilo navštívit nějaký hrad, zříceninu či nějaký zajímavý přírodní úkaz, chvilku si počkat a už tu byl plný autobus turistů z Kataru, Spojených arabských Emirátů, a kdoví odkud všechno. Stačilo se motat kolem, dát se do řeči, udělat si společnou fotku a nabídnout „dárek na památku“ – rozdalo se tedy i množství Evangelií v arabštině 8-)
   No a nakonec samozřejmě jsme se nevyhýbali kontaktu s místním obyvatelstvem, které je také muslimské, a pro jazykovou příbuznost jsme si celkem dobře rozuměli, tak i tady byly zajímavé rozhovory 8-)
   Když už jsem naťukl tu jazykovou stránku: Většinou rozhovory samozřejmě probíhali v angličtině, ale od toho tu máme v týmu lidi mladší generace, kteří měli angličtinu už ve škole, my straších ročníků však také nejsme mimo hru, poměrně dost lidí umělo německy, tak jsem trochu oprášil školní němčinu a v jednom případě i ruštinu 8-) Německy jsem mluvil s Arabem z Libye, Paštunem z Afghánistánu, Berberem z Alžírska a poslední den i s tureckým manželským párem, který jsem vzal na dálnici coby stopaře 8-)
   Reklama: Přece jen jsou prázdniny, a tak jsme v mezičase uprostřed misií s týmem navštívili i místní přírodní krásy, kterých je tu všude plno, koupali jsme se v nádherných řekách, byli jsme v horách na vodopádech, na hradech, na jezerech… Ochutnali jsme spoustu místních specialit. Konec reklamy 8-)
   Jenom, co nechápu, že s námi nejezdí více lidí, zejména o prázdninách, mládeže apod. Všude jsou kempy, dá se stanovat nebo bydlet v chatkách, dělat služba Bohu, trénovat cizí jazyky, poznávat nové věci… V mnoha sborech asi nepochopili, že misie není oddělená věc od života církve, ale její pevná součást. Asi by to chtělo uspořádat namísto English campů nějaký „Arabic camp“ 8-)