Zahraniční misijní výjezdy VII.

   Píši zde již delší čas o našich výjezdech, co na nich zažíváme, jak nás vede Duch Svatý a podobně... Během těchto našich výjezdů se stala ještě jedna zvláštní věc, o které trochu povyprávím dnes: Díky těmto výjezdům jsme navštívili mnoho poutních míst.

   Tyto návštěvy byly zcela nečekané, neplánované, Bůh nám to jaksi přidal jako takový bonus k těmto našim cestám a mohu říci, že to ovlivnilo naše životy, Bůh k nám promlouval na těchto místech a změnilo to i naši víru. Opět jsme zažili něco, co nám pomohlo vložit další střípky do mozaiky, něco se se doplnilo, opět nám něco „docvaklo“ a byli jsme tak zase o trochu vpřed na naší cestě s Pánem.

   Teprve o několik let později se mi dostal do ruky jeden katechismus Církve a tam jsem četl větu, že každý křesťan by měl jednou za rok jet někam na pouť, že to ovlivní jeho život s Bohem, a že nejde pořád chodit do jednoho kostela. Dávám těmto slovům plně za pravdu!!!

   Vše začalo úplně nenápadně, na naší první cestě do Řecka. Měli jsme v hlavě svůj cíl, tedy přístav a uprchlíky pohybující se v něm, na nějaké poutě jsme neměli vůbec pomyšlení. Tehdy jsme jeli třemi auty, řidiči jsme se vždy domlouvali, kde se ten den setkáme, kdyby někdo jel rychleji a druhý pomaleji. Jako každé ráno jsme měli poradu řidičů, označil jsem v mapě jedno město, za kterým začínalo pohoří a kde jsem tušil, že v horách nebude žádná čerpací stanice. Ukázalo se, že tušení bylo správné. Úkol byl tedy natankovat si nádrže doplna, abychom se někde v horách nedostali do problémů. U nás to neřešíme, v Česku je jedna z nejhustějších sítí čerpacích stanic, ale jsou státy v Evropě, kde od jedné benzínky ke druhé jsou desítky kilometrů a často bývají řidiči zaskočeni. Je to prý nejčastější důvod, proč Češi v zahraničí volají asistenční služby: že zůstali na dálnici stát s prázdnou nádrží!

   Takže jsme se setkali naše tři auta na této domluvené benzínové pumpě, natankovali jsme si, já šel zaplatit vše najednou z karty, dali jsme si nějakou kávu, že si společně popovídáme, než se opět rozdělíme do aut, a jak tak sedíme na nějakém betonku, kamarád si ode mne vyžádal účtenku, že měl na vysoké škole nějaké základy řečtiny, a schválně, jestli by to přečetl? Na účtence je vždy adresa, kde jste tankovali, a kamarád přečetl: Beroa. V tom nám to došlo, že je to ta Beroja z Bible, kdy čteme, že tam uprchl Apoštol Pavel z Tesaloniky před Židy. Najednou jsme úplně proměnili své nastavení, udělali jsme si tu „kulturní vložku“, zajeli do města podívat se, nalistovali jsme si v Bibli zmíněnou pasáž, která se odehrála před staletími přímo tady! Úplně jsme se vžívali do toho, jak tudy musel jít Pavel s batohem na zádech, odkud šel a kam pokračoval, tady že Židé zkoumali Písma a hned nezavrhli zvěst Evangelia (to asi až potom). Byli jsme nadšeni!

   Povzbuzeni a občerstveni jsme pokračovali dále. Pak jsme normálně udělali naší misii, vrátili se domů, ale za rok jsme opět jeli do Řecka. Vyprávěl jsem tento zážitek účastníkům a jednomu kamarádovi se to líbilo a projevil přání podívat se do Tesaloniky, vždyť to je také jedno z měst, které navštívil Pavel, tak bychom tam mohli také něco prožít a přečíst si tam List Tesalonickým 8-) No, prozradím, že jeho církev se také jmenuje Tesalonika, takže opravdu má k tomu vztah a díky misii se podíval i do města, podle kterého se jmenuje jeho sbor 8-)

   Během našich misií v přístavu Patras jsme také přišli na to, že hlavní kostel v tomto městě je zasvěcen Apoštolu Ondřejovi, který prochodil značnou část Evropy, obešel Černé moře, byl první, kdo hlásal Evangelium Protoslovanům, tedy našim předkům, dokonce se dostal do Kyjeva, kde prý na kopci nad městem vztyčil dřevěný kříž a prorokoval slavnou budoucnost Slovanům. Opravdu později Slované přemohli Pečeněhy, Chazary, Mongoly, Turky a další nepřátele a založili tu mocný stát, jedno z hlavních center slovanství (tak snad to tak půjde i nadále a Kyjev nespadne pod Brusel nebo Washington 8-) Nakonec Ondřej došel až na Peloponés, právě do Patry, kde byl ukřižován. Ještě z kříže kázal Evangelium a složil oslavnou báseň na mučednickou smrt. Hodně lidí se pod tím křížem obrátilo ke Kristu a od té doby je zde také křesťanství. Zbytky tohoto kříže se uchovávají v kostele. Takže jsme rozšířili svůj repertoár, nejen cesty Apoštola Pavla, ale i dalších Apoštolů 8-)

   Protože na Peloponésu je ještě další velký přístav, vydali jsme se jeden rok hledat uprchlíky i sem. Tento přístav se jmenuje Korint 8-) Takže opět jsme si prošli toto město, četli jsme si zde List Korintským a zase mohu říci, že stejná slova, která jsem už četl tolikrát, ke mně při této příležitosti promlouvala nově.

   Časem jsme začali jezdit i jinam, než do Řecka, a tak v Turecku jsme během průzkumu pobřeží, odkud se plaví uprchlíci na evropský kontinent, navštívili Milét, kde byl Pavel, Mysii, kudy šli Pavel a Silas, Pergamon, kam je adresován jeden z listů sedmi církvím z knihy Zjevení, taktéž Smyrnu, Tróju, to je trochu od věci, ale nevadí 8-) a hlavně Efez, kde nejen, že pobýval Pavel a napsal sem i svůj jeden dopis, který se stal součástí Nového Zákona, ale pobýval zde i Apoštol Jan, který tu vedl místní církev, ale i jné církve po okolí, zde prý sepsal své Evangelium, tedy Evangelium sv. Jana a byl zde i pohřben. 

   Návštěva tohoto místa mě ovlivnila ze všech nejvíc, chci o tom ještě někdy napsat více. Všude tu byla parkoviště pro autobusy a jezdí sem stovky poutníků denně z celé Evropy, jenom z Čech ne 8-) Místní průvodci se na nás vrhli, nabízeli nám knižní průvodce, ale s češtinou se tu prý nepotkávají, tak nám prodali knihu v polštině.

   Poblíž jsme navštívili také tzv. Jeskyni sedmispáčů, to se stal zázrak v době pronásledování Církve Římany, kteří chytali a zabíjeli křesťany. Sedm dětí se schovalo v jeskyni, kde usnuli, druhý den se vzbudily a když měly hlad, poslaly jednoho chlapce, aby sehnal nějaké jídlo. Ten se podivil, že město vypadá nějak jinak, také místní obyvatelé ho brzy odchytili, protože měl na sobě archaický oděv, pro který byl nápadný. Zjistilo se, že uběhlo dvěstě let, děti byly ochráněny před pronásledovateli a vzbudily se už v křesťanském státě. Setkal se s nimi místní biskup, tou dobou byl nějaký spor o to, jak byly nějaké věci v dřívější Církvi, takže chlapci mu to povyprávěli, jak to bylo a problém byl vyřešen 8-) No, takové věci prostě dělá Bůh 8-)

   No a všude, kam jsme vkročili, jsme samozřejmě šířili Evangelium místním, tedy Turkům, což šlo výborně a je to jedna z našich nejlepších misijních zkušeností. Měli jsme s sebou kartón DVD Ježíš, tedy asi 100 kusů a všechna jsme rozdali, byl o ně velký zájem!

   Kam se ještě chystám? Mám dva tipy: Filipy, kde bylo Evangelium hlásáno jako jedno z prvních míst v Evropě (Pavlem, jinak Jakub předtím byl ve Španělsku a další zvěstovatelé v Itálii a ve Francii) a ještě poblíž Jadranského moře je prý jeskyně, kde byla církev založená také Apoštolem Pavlem, který o sobě říká, že byl v Illýrii. Moc se o tom neví, ale ta jeskyně tam je, musím ji najít a navštívit ji!

   No a možná nás čekají ještě další dobrodružství?! Necháme se překvapit!