Zahraniční misijní výjezdy IV.

   Dnes volně pokračujeme ve vzpomínání na uplynulá léta misijních výjezdů: Ne, že by tato kapitola už byla uzavřena a nám nezbyly než vzpomínky, to ne! Naopak: Výjezdy stále běží a budou pokračovat i v budoucnu. Tyto články mají posloužit těm, kteří ještě váhají, pochybují, nebo z nějakého jiného důvodu ještě nejeli na misii, aby měli toto téma pěkně sesumírované „v kostce“, aby do něj mohli nahlédnout, a namísto kusých a polopravdivých informací mít tak ucelený přehled, o co vlastně jde, co děláme na těchto výjezdech atd. a nebáli se tak přihlásit a účastnit 8-)
   Tak zatím jsem popisoval, jak probíhaly začátky této služby, co jsme zažívali atp. Asi by bylo vhodné říci si i něco o lidech z naší cílové skupiny, tedy o uprchlících, co je to za lidi? Víme, že toto téma se hodně diskutovalo, ať už v televizi, novinách, na internetu, v českých hospodách a také v českých církvích: Pomáhat nebo nepomáhat? Přijímat nebo nepřijímat? Jedná se o skutečně pronásledované, nebo o ekonomické migranty, nebo dokonce o teroristy, kteří míří do Evropy, aby nám tu nějak ublížili? Jak se postavit k tomuto jevu, tedy masová migrace do Evropy lidí s jinou kulturou a další otázky.
   Pojďme se na to tedy dnes zaměřit a něco si o tom říci: Jedna věc je sledovat televizní reportáže a internetové diskuze, a druhá věc je být přímo na místě, mluvit přímo s lidmi, kterých se to týká, tedy jak s uprchlíky, tak třeba s osobami z bezpečnostních složek, z různých humanitárních nebo neziskových organizací, se samotnými převaděči, a samozřejmě s místním obyvatelstvem, které bylo touto vlnou uprchlíků zasaženo nejintenzivněji. Podle čeho si tedy děláte názor Vy?
     Z minula víte, že nejvíce jsme se během našich misií v Řecku potkávali s afghánskými uprchlíky. Ti se dělili na dvě skupiny: Mladí kluci z dominantního etnika Paštunů, těch logicky bylo na útěku méně, z tohoto etnika vzešlo hnutí Talibán, ale po vpádu vojsk NATO, svržení jejich režimu a nastolení „demokratické vlády“ i nový prezident této země, a samozřejmě i jiné politické špičky, vzešli právě z tohoto etnika.
   Naši uprchlíci pak byli většinou mladí lidé, které se Talibán snažil naverbovat, ale oni to nechtěli, a tak raději opustili zemi. Chtěli si na Západě dokončit studia, a mít v životě normální práci a rodinu. Byli to samozřejmě muslimové, ale ne islamisté. Holili si vousy, oblékali se podle západního vzoru, neodmítali hudbu a tanec, sledovali filmy v mobilech, věnovali se sportu atd. Většinou je k útěku přesvědčili jejich rodiče, kteří jim přáli, ať mají normální život a nebojují někde po nocích v horách…
   Pak tu byli zástupci menšinových etnik z této země, jako Hazárové, Tádžikové, Uzbekové, kterých samozřejmě ze země utíká více. To jsou menšiny v Afghánistánu, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny, např. v rámci nějaké státní zakázky se má stavět (rozvod elektřiny, silnice, vodovod apod.), tak se zvýhodňují Paštuni a rozvoj na území těchto menšin se odsouvá, zanedbává… Takže samozřejmě jde i o zaměstnanost, příjem pomoci světových humanitárních organizací, školství atd. Také z těchto etnik našli své spojence a spolupracovníky Američané, pro které pak dělali tito lidé překladatele, průvodce nebo podobně. Pokud se z jejich území Američané stáhli a pronikl sem opětovně Talibán, byli tito chlapci jako první „na řadě“.
   Takže motivy těchto lidí k opuštění vlasti a hledání nového života v cizí zemi se dají celkem pochopit.
   No a když už jsme u těch mladých chlapců, teprve nedávno jsem našel zajímavý dokument o praktikách tzv. bača-bazi, což je prastarý feudální způsob zotročení lidí, jedná se o sexuální otroctví. O co jde, asi nejlépe vyjádří afghánské přísloví: „Ženy se hodí na rození dětí, na sex se hodí mladí chlapci.“ V době kolonialismu se tyto praktiky evropské koloniální mocnosti snažily zarazit, po rozpadu monarchií po 1. světové válce to bylo asi všelijaké, nejvíce se o vymýcení těchto praktik zasloužilo právě hnutí Tálibán, ale po svržení jeho vlády toto prý opět nastoupilo ve velké míře. Například jsem četl, jak z homosexuálních pedofilů americká vláda při budování nové místní samosprávy vybírala a ustanovovala velitele policie, armádní velitele atd. Ti takto dostali velkou moc, kterou pak uplatňovali mezi místními, když se např. v nějaké vesnici objevil policejní vysoký důstojník a s dalšími uniformovanými muži odvedli místní chlapce, sotva se tak mohli vesničané bránit, nebo si někde stěžovat (snad opět u Tálibánců, a my se pak po shlédnutí večerních zpráv nestačíme divit, proč oni zase útočí na nějaká armádní či policejní vozidla). No, tak to by vysvětlovalo, proč jsme v Řecku potkali mnoho chlapců, kteří byli na útěku už třeba od svých devíti desíti let, než překonali tak velkou vzdálenost (přes Írán a Turecko), tak jim bylo kolem dvanácti třinácti...
   Každopádně, co vše se děje v zemích původu uprchlíků, můžeme těžko chápat, pokud se budeme opírat pouze o oficiální zprávy. To bychom museli jet do těch zemí a zažít to. My jsme tam nikdy nebyli, ale stýkáme se s lidmi, kteří ano, s misionáři nebo s cestovateli, sledujeme zprávy investigativních novinářů, a hodně čerpáme z rozhovorů se samotnými uprchlíky, kteří nám třeba i ukazují svá videa a fotografie ve svých mobilech… Asi některá citlivá témata lidem, které náhodně potkají, neřeknou?!
   V poslední době je např. rozšířeno youtuberství, které považuji za užitečný zdroj informací: Obyčejný člověk, který není placený nějakým systémem a nepíše zprávy na objednávku, tak jede do nějaké země, natáčí si vše na mobil, dělá rozhovory s lidmi, setká se s různými zástupci místní společnosti (a ne s tiskovými mluvčími agentur, kteří už vědí, co mu mají nakukat 8-) a pak to uveřejní na internetu…
   Tak co dále? Nepotkali jsme pouze Afghánce, ale zástupce dalších národností: Samozřejmě ve velkém měřítku Syřany, když vypukla válka v Sýrii, ale toto téma si zaslouží samostatné povídání, to je hodně obsažné, takže o tom připravuji zvlášť článek na příště…
   Určitě celou dobu jsme potkávali Afričany, nejvíce asi Nigerijců, pak různě Somálce, Eritrejce, Konžany a další…
   Opět: Informace o těchto lidech se zkreslují, uprchlíci z Afriky bývají označováni jako vesměs ekonomičtí běženci, lidé, kteří nechtějí pracovat a touží po sociálních dávkách…
   Málo se mluví o občanských válkách v těchto zemích, o etnickém násilí mezi kmeny (my často vnímáme lidi z jednoho státu jako jeden národ, ale skutečnost je taková, že v jednom státě bývají desítky národností). Někdy v ozbrojeném konfliktu nehrají roli nějaké hádky o pastviny nebo o náboženství, ale stává se, když jsou odkryta naleziště nerostných surovin, západní společnosti mají zájem je vytěžit, a tak potřebují „uklidit“ domorodce, proto vyvolávají tyto konflikty, vyzbrojují kmeny a poštvávají je proti sobě.
   Dále je tu velká zátěž postkolonialismu. Ve škole jsme se možná učili, že koloniální mocnosti předaly vládu do rukou místním, ale není to tak jednoznačné. Toto téma je širší, nevešlo by se mi sem, ale určitě si o tom sami umíte najít na internetu informace, jen jsem Vám napověděl 8-) Kdo nemá čas hledat na internetu, snad mu pomůže krátká definice: „Tyto země už se na papíře nenazývají kolonie, ale ve skutečnosti jimi stále jsou.“
   Není tu jen ta „Černá Afrika“, ale i ta Severní: Libyjci, Alžířané, Maročané, Egypťané… Opět mají své důvody pro pochod do Evropy: Nejen sucho (jsou to saharské země), ale opět postkolonialismus, lépe řečeno neokolonialismus, nevýhodné mezinárodní smlouvy, dluhy atd. Např. už dávno jsem si všiml, že v obchodě můžete sehnat věci „Made in“ EU, USA, Germany, Poland, China, Vietnam, Bangladesh, Pakistan, ale nikdy „Made in Africa“ (Prosím Vás: Nemyslím víno z Jižní Afriky, Jihoafrická republika je bělošský stát). Z toho lze usoudit, že pokud tyto země nemohou vyvážet své zboží, nevyplatí se jim ho vyrábět, není zde tedy rozvoj zemědělství a průmyslu, bude tu nezaměstnanost, stát nebude mít příjmy z výroby a z obchodu, bude tu menší kupní síla, ekonomika tolik neporoste, lidé zůstanou chudí, a pak se my divíme, že nečekají na židli, až projde život, ale zvednou se a jdou do Evropy.
   Řešení by bylo podporovat obchod s Afrikou, ale to je v rukou velkých silných ekonomických subjektů, u kterých však pochybuji, že na tom budou mít zájem. Takto mohou levně vykoupit železo, ropu apod. Těm zemím pak nezbude, než právě prodávat suroviny za předem nadiktovanou cenu. Nebo zavádět prosovětské režimy, ale s tím je posledních 30 let nějaký problém, tak pak už zbývá jen se napojit na Čínu, což momentálně je jedna z mála věcí, které tu fungují, ale to se zase nelíbí evropskému spotřebiteli (vykořisťovateli), který potřebuje, aby v Africe panovala chudoba, protože pak se dá lépe vysávat.
   Rozhodně, co chci říci, je, že problém je spletitý, sahá hodně do minulosti, a je třeba si o tom něco zjistit, než se pustíte v hospodě (pardon: v církvi 8-) do nějaké žhavé diskuze. Nestačí si večer pustit zprávy, kde Vám útržkovitě řeknou, že do Francie přišli uprchlíci z Afriky a zabydleli nějaké nádraží, či vlezli do kamionu, nebo že se přeplavili afričtí uprchlíci do Itálie, kde pokakali nějakou sochu na náměstí...
   Tak co tady máme dále? Hodně uprchlíků z Íránu! To je zajímavé: Za jedno v této zemi je velké probuzení, kdy hodně Íránců uvěřilo v Krista, ale protože tam vládne teokratický režim, se kterým by se mohli dostat noví konvertité do rozporu (konverze je nezákonná), raději jdou žít do zahraničí. Není to jen Evropa, jsou porůznu v Turecku, v Arabských emirátech a jinde…
   Nebudeme se zabývat starou generací uprchlíků, kteří nesouhlasili s novým teokratickým režimem a utekli již před čtyřiceti lety, zůstaneme v naší době: Hodně uprchlíků nám řeklo, že utíkají před hrozbou vojenské agrese ze strany USA: Tato země je v podstatě obklíčená: Vojáci NATO operují v Iráku, Afghánistánu, Sýrii. Mají základny v Turecku, Gruzii, Kyrgyzstánu. Mají letadlové lodě na moři.  Pákistán a Saudská Arábie spolupracují s USA. Pak je tu v regionu samozřejmě dobře vyzbrojený Izrael.
   Takže Íránci říkají: „Kdy přijdeme na řadu my?“ Samozřejmě jedná se o starověký kulturní národ, bohaté a vzdělané lidi, ne o nějaká individua, kteří se těší na sociální dávky v chudé Evropě.
   Jaké další národy potkáváme nebo jsme potkávali? Uprchlické vlny se často mění podle aktuální politické situace. Tak například jeden čas bylo hodně Gruzínů (v souvislosti s válečným konfliktem v Jižní Osetii). V poslední době to bylo hodně Arménů a Ázerbájdžánců (v souvislosti s válkou v Náhorním Karabachu). Asi každý uzná oprávněnost útěku z vlasti v případě válečného konfliktu, takové lidi neodsuzujeme, my jsme proti těm ekonomickým, že? No vidíte, jak snadno se dá středoevropský Neználek manipulovat:
   Např. nedávno na pozadí nějakého ozbrojeného konfliktu na východní Ukrajině naše vláda přijala stovky uprchlíků ze západní Ukrajiny. Proběhlo to v novinách (nejvíce o tom psal Katolický týdeník), čtenáři přikyvovali, česká vláda solila peníze na jejich transport, ubytování, rekvalifikaci apod. Šlo o lidi z Podkarpatské Rusi, resp. ze Zakarpatské, podle toho, z jakého úhlu pohledu se na tento region díváte. V podstatě obyvatelé tohoto regionu ani nejsou Ukrajinci. S jedním jsem mluvil a zeptal jsem se ho na tu „válku“. Odpověděl mi, že to se jich netýká, to že je v úplně jiné části té rozlehlé země, a že jestli by to něčemu měl připodobnit, tak to je, jako by vznikl konflikt ve Španělsku a někdo evakuoval Čechy 8-)
   No vidíte, ale politicky to bylo skvělé, ne? Dotáhnout si sem levnou pracovní sílu, protože ještě nemáme tolik těch robotů, tak aby u nás německé firmy mohly více vydělat, katolická církev získala nové věřící (vesměs se jednalo o lidi řeckokatolického vyznání), nějaké děti do poloprázdných škol se také hodí, a hlavně jsme ukázali Putinovi, na čí straně stojíme! A šplhli jsme si u Západu a u Vatikánu a jánevímkde ještě, a zase dostaneme nějaké zakázky.
   Takže hodně věcí je jinak, než jak vypadají, např. každý chápal čečenské uprchlíky, že jdou k nám, „když je ti zlí Rusové tak přepadli“, než se zjistilo, že nějaký úplně jiný národ se vydával za Čečence a těšil se, jak se dostanou do západního Německa. Navíc hodně Čečenců se stalo uprchlíky ne v době, kdy válčili s Ruskem, ale v době míru, kdy mají svoji vlastní autonomní republiku a svého prezidenta. Nebo jsem mluvil o těch Gruzínech, Arménech a Ázerbájdžáncích: Takže např. konflikt vypukne v severozápadním okrese, ale tady se objeví obyvatelé jihovýchodního okresu (nebo obráceně, to je jedno), kde je nezaměstnanost, a místní využijí příležitost a mediální humbuk, jak zkusit své štěstí v Rakousku. Konkrétně u těch Arménů: Válka je v oblasti Náhorního Karabachu, ale víme, že Arméni žijí vpodstatě všude. Také ze studia národů o Arménech víme, že jsou vychytralí a lstiví. Takže věřte tomu, že spousta „uprchlíků z Karabachu“ bylo ve skutečnosti z Ruska, z vlastní Arménie, nebo odkudkoliv jinud. Takže na jednu stranu přijímáme „válečné“ uprchlíky, na druhé straně odmítáme lidi ze zemí „kde je mír a nic jim nehrozí“. Takže předtím jste měli moc zpráv, a teď nemáte zase žádné 8-)
   Takový příklad: Jeden čas jsme hodně potkávali Sikhů z Indie. Všichni se divili, vždyť v Indii se nic neděje? No jo, ve zprávách nic nebylo… Ale milí Sikhové nám ukázali na internetu reportáž indické televize, kde je vidět, jak hinduisté mlátí Sikhy. Celkem ve velkém, a dělali to v uniformách, takže ne nějaký exces místních náboženských fanatiků, který by šel nahlásit na policii, ale organizovaná akce. Jindy zase třeba hinduisté zmlátí, zabijí nebo zapálí mírumilovné muslimy. Cože? Muslimové a mírumilovní?! To se ten Jarda už zbláznil, když píše takové věci! No jo, já vím: Zase jste se hodně dívali na televizi, četli tendenční křesťanské časopisy nebo poslouchali kázání nějakého populistického nebo úplatného kazatele. Ale skutečnost je samozřejmě taková, že většina muslimů nejsou teroristé ani plánovači vyhubení křesťanství (to se spíše dříve zlikvidují křesťané sami), ale chtějí mír a přejí jej i ostatním, a opravdu se čas od času stávají oběťmi útoků. Jestli si chcete doplnit poznatky o náboženském fundamentalismu a o nábožensky motivovaném násilí, přečtěte si něco o kultech ještě z předkřesťanské a předislámské doby nebo něco o středověkých křižáckých výpravách, a těm, kteří nemají rádi dějepis a chtěli by něco ze současnosti, vřele doporučuji ke shlédnutí tento čtyřdílný seriál natočený podle skutečné události.
   Jindy jsem mluvil s Kazachy, kteří dokonce u nás dostali azyl (velice rychle a snadno). Zeptal jsem se jich, proč utekli a dostal jsem odpověď, že utekli, protože jsou pronásledovaná muslimská menšina. Samozřejmě v Kazachstánu jsou muslimové ve většině 8-)
   Když jsem řekl, že hodně věcí je jinak, než vypadají, to už se blížíme k naší definici, kterou jsme si za roky služby osvojili, a o které bude ještě vícekrát řeč, ta definice zní: „Všechno je jinak“ 8-)
   Několik takových paradoxů na ukázku, časem Vám dodám více takových paradoxů: V Bosně lidé nadávají na současnou situaci a vzpomínají na starou Jugoslávii. A jsou hrdí na to, jak bojovali za samostatnost Bosny a nadávají na jugoslávskou armádu, která se snažila porazit separatisty a udržet pohromadě Jugoslávii.
   Nebo u nás: Slováci se chtěli osamostatnit, aby nebyli tolik závislí na Češích. A dnes je v Česku x‑krát více Slováků, než jich bylo v době Československa. Statisíce Slováků je závislých na Česku, kde pracují, studují, bydlí… Známé osobnosti, např. herci, vystupují v českých divadlech a v televizi, kde se proslavili více než na Slovensku. Ve slovenských obchodech je dnes většina českého zboží atd.
   V Tádžikistánu je to prý ještě horší: Odtrhli se od SSSR, aby nebyli závislí na Rusku, a dnes více než deset procent obyvatel pracuje v Rusku a další lidé jsou závislí na výdělcích těchto lidí (jestli např. muž pracuje v zahraničí a posílá své rodině peníze, tak můžeme tipovat, že čtvrtina, ale asi více, obyvatel této „nyní svobodné“ země závisí existenciálně na Rusku). 

   No a když už jsme u těch Rusů a u novodobých dějin Československa, tak ještě taková zajímavost: Dnes se oslavuje skutečnost, že po roce 1989 se nastartoval a uskutečnil proces stažení sovětských vojsk z našeho území. Lidově řečeno: „Konečně odtáhli ti okupanti.“ No, do pádu komunismu jsem za svůj život viděl Rusy celkem třikrát, a to jen díky tomu, že jsme bydleli vedle vojenského prostoru, kde sídlili. V jiných částech republiky po nich nebylo ani vidu ani slechu. Jednou nám nějaký generál něco říkal během prvomájových oslav, a dvakrát jsem viděl transport, kdy vojáci jeli z bodu A do bodu B, aniž by se někde zastavovali. Mezi Čechy nechodili, byli v lese a jen pozorovali ze svých základen dalekohledy a radary, co vyvádějí američtí vojáci na svých základnách v SRN. Občas letěli ke hranici, aby si to nafotili. A po stažení těchto vojsk, když „už u nás konečně nejsou rusáci, hurá!“ tak se podívejte dnes: V Praze nemůžete jet metrem nebo tramvají, abyste neslyšeli ruštinu, obyvatelé postsovětských republik jsou všude v Česku, vlastní u nás domy, pozemky, firmy... Takže když tu „byli“, tak tu nebyli, a když už tu „nejsou“, tak tu jsou, vtipné, ne? 8-)
   A jsou tu další a další příklady, nejen z historie států, ale i z jiných oblastí, samozřejmě hlavně z osobního života, tam jsme těchto paradoxů napočítali nejvíce, ale to bude tím, že jsme jejich přímými účastníky, jinak ony fungují všude 8-)
   Takže fungují i v migraci, jak už jsem naznačil, ještě se o tom jistě rozepíši jindy, také o dalších národech, musím na etapy, abych Vás nezavalil informacemi 8-)
   Jen o jednom národu Vám dnes ještě řeknu: Cikáni. Ti žijí všude na světě, věděli jste to? Třeba v Egyptě, v Turecku, Íránu, v Maroku, ve Španělsku, Francii, ve Finsku, v USA, Kanadě, v Rusku, Litvě, prostě kde si vzpomenete. Mám např. dokumenty o Cikánech žijících v Indii, v Uzbekistánu…
   No a teď: Víme, že Cikáni pořád migrují, pořád cestují, pořád se někam snaží přemístit (i když jim dáte bydlení třeba v Postoloprtech, tak aspoň chodí po náměstí sem a tam 8-). Bydlel jsem jeden čas v cikánském paneláku a tam jste neměli šanci chytit výtah: Ten byl pořád v provozu, jak se navštěvovali z patra do patra. Jen občas sjel výtah i do přízemí, většinou, když si uvařili kávu a šli s ní sedět na zápraží. V mnoha domech vytrhali dveře, protože jim vadily, jak se pořád navštěvovali mezi sebou, tak aby je nemuseli stále otevírat a zavírat… Prostě tito lidé neposedí. To víme. A ještě víme, že je nepoznáme: Oblékají se stejně, jako se oblékají místní obyvatelé, vždy se s nimi nějak smísí: Nastrčí své ženy nebo dcery k někomu do postele, aby se narodily děti, které se podobají místním, aby i vypadali stejně, aby jim to ulehčilo život v majoritní společnosti. Jak třeba poznáte Turka od Cikána z Turecka? Nebo Araba od Cikána z Arábie? Nebo jak pozná třeba Angličan nebo Američan při návštěvě Česka Cikána od Čecha? 8-) V Albánii jsem se to naučil rozeznávat: Ale ne podle oblečení, jazyka nebo nepořádku, oblékali se stejně jako Albánci, mluvili stejně, uklízeli si kolem domů. Dalo se to poznat podle mešit. Kde byly mešity, to byli Cikáni, protože jsou zvyklí něco dostávat, a sem jezdí Arabové a stavějí jim mešity, tak byli muslimové… Kde byly kostely, to byli Albánci nebo Řekové. Podobně v Bulharsku. Je to i dědictví Osmanské říše, která Cikánům udělovala práva, občanství, možná i pozemky, pokud se stali muslimy... Proto oni si říkají Turci, ale místní se tomu samozřejmě smějí. Přečtěte si např. statistiky, kolik žije v Chorvatsku nebo Slovinsku Turků, je to něco mezi dvěma až čtyřmi procenty, ale Romů pouze jedno procento 8-)
   Takže když chodily různé vlny uprchlíků, z Indie, Afriky, Blízkého Východu, no tak se prostě zamíchali do davu, a tvrdili, že jsou to ti a ti lidé, a že jdou z těch a těch důvodů, ale jen proto, že to slyšeli říkat ostatní, tak to jen opakovali, protože věděli, že to funguje a někdo je někam pustí, ale kam? A proč? To asi nezjistíme, prostě jen proto, „že se zase někam jde“ a řekl bych, že to neví ani oni sami? 8-) Ptal jsem se jich na to, a odpověděli mi, že je to v nich, prostě nějaký gen, který je k tomu nutí, sami tento jev nazývají „cestovní ruch“ – „To Tě prostě popadne, a musíš jít, hotovo.“ Zajímavé je, že je to popadá najednou, ve velkých skupinách 8-) ale na to mám také rozbor, ale o tom až jindy, až nebudeme probírat migraci, ale matriarchát 8-)
    No a jak byste tomu chtěli zabránit? Jak můžete zabránit Cikánům, aby neputovali? Vždy putovali, za jakýchkoliv režimů, za jakýchkoli okolností... A komu se podařilo je zastavit, aby se usadili, tak ten je pouze zničil a degradoval, o tom víme své.

   Ale nejsou to jen národy, kdo byl součástí velké migrační vlny, ale také různé subkulturní skupiny či menšiny, dejme tomu náboženské, politické, ale i jiné... Můžeme si jmenovat jednu takovou menšinu: Homosexuálové. Snad mezi všemi národy a jazykovými skupinami, které jsme potkávali během své služby, jsme potkávali i homosexuály: Tito se doslechli o politice EU, která zaručuje (a postupně rozšiřuje 8-) práva homosexuálům, a proto odcházeli ze svých zemí, kde je samozřejmě tolerance k tomuto někde úplně jinde... Nedělám si iluze v ohledu, kolik heterosexuálů asi dostalo azyl jako „prokazatelně pronásledovaná minorita kvůli své sexuální orientaci" – Evropská politika lidských práv je v tomto ohledu přehnaně vstřícná a žadatelé o azyl to také rychle vycítili a využili...

   Ještě jedna úvaha na závěr: Hodně se zajímám o historii, a čtu, kolik bylo v minulosti z Evropy ukradeno lidí do otroctví a převezeno do Asie a Afriky: Z Ruska v době nadvlády Mongolů a Tatarů, ale již i v dávnějších dobách různými nájezdníky, z Balkánu v době Osmanů (dokonce tam byla „daň z krve“, křesťanské rodiny musely dát jednoho chlapce na převýchovu do Osmanské říše). Stejně tak v osmanské době působili ve Středozemním moři korzáři (známý je Barbarossa), kteří podnikali nájezdy a ve Španělsku, Francii a Itálii kradli a unášeli lidi a vozili je do otroctví do Severní Afriky a dále(?). Máme-li zůstat v domácích „luzích a hájích“, existuje mnoho zpráv (i v kronikách, ale i v pověstech a pohádkách), kdy Tataři a Turci podnikali nájezdy zejména na Jižní Moravu, kde kradli lidi a odváželi je do otroctví do Turecka. Tehdejší Turecko samozřejmě v porovnání s tím dnešním vypadalo úplně jinak, zahrnovalo mnohem širší území, kde se ne všude mluvilo turecky, snad ve státních službách, ale běžní obyvatelé mluvili mnoha jazyky, z nichž 4 se staly v Osmanské říši úřední. Taková zajímavost: Sýrie byla jednou z osmanských provincií, kde se ale mluvilo arabsky. Arabové matkám, které mluvily jinak než arabštinou, vyřezávali jazyky a tím docílili, že už nemohly své děti naučit svůj jazyk, ty se takto dokonale poarabštily. Etnický původ mnoha lidí Blízkého Východu a Severní Afriky je ale evropský? Statisíce lidí ve středověku putovaly z Evropy a statisíce dnes se jich vrací do Evropy?! Samozřejmě pro mnohé účastníky našich výjezdů bylo zvláštní vidět mnoho Arabů, zvláště jejich děti, takové houfy blonďáčků s modrýma očima 8-) Že by se tito lidé po pár staletích „vraceli domů“? Netvrdím to samozřejmě, ale je to zajímavá úvaha, ne? 8-)

   A jsou tu mnohé a mnohé další zajímavé jevy, některé Vám snad přiblížím opět příště, nebo se sami můžete vydat pátrat a zjišťovat, upřímně Vás zveme na další takové „naučné“ výjezdy 8-)