Škodiči v církvích II.
Ohlédnutí za 10 lety naší služby národům v České republice XVIII.
Máme rozpracované jedno téma, a tím jsou různí škodiči v církvích… Jsou to různé skupiny, ať už nějací zednáři, ilumináti, nebo rovnou satanisté, kdo se v tom má vyznat? Protože my zkoumáme raději Bibli, historii Církve, Její spisy, životopisy svatých, tedy svědků víry uprostřed tohoto ztraceného světa, a v tom se chceme vyznat, nezkoumáme moc tyto protichůdné síly, které se vzpírají Bohu, proto Vám neřekneme přesně, kdo jsou, odkud se vzali, atd.
Proč se tedy věnujeme těmto tématům? I když víme, že nakonec tyto síly prohrají (nebo si přečtou naše stránky a budou činit pokání 8-), takže nemají šanci na úspěch, na konečné vítězství, tak přesto se s nimi potýkáme, narážíme na důsledky jejich činnosti, prostě jsme ještě uprostřed tohoto zápasu, který se vine napříč dějinami. Ještě nejsme na konci našeho boje. Takže dost často na ně narážíme, pěkně nás vytáčí, způsobují mám smutek, apod.
Zkrátka ještě jsou ve hře, a ignorovat to, nevšímat si toho by bylo naší chybou. Představte si třeba proroka Elijáše, že by mávl rukou nad baalovými proroky, pomyslel by si, ať si dělají, co chtějí, stejně půjdou do pekla, a on by si užil nějakou soukromou pohodu někde opodál… No, to by asi nebyl Boží Prorok… No a právě proto, že i Ty jsi Božím Prorokem, máš tady také nějaké určité poslání 8-) Tak jestli nevíš, jaké to je, tak co třeba tohle: Staň se biskupem ve své církvi a vyčisti to tam! 8-)
Tak asi nebudu dělat celý výčet činnosti těchto skupin, do jakých oblastí života církve zasáhly, a co vše napáchaly během staletí, bylo toho opravdu dost, a vydalo by to na stoh knih, ale aspoň ve zkratce:
Přes různé hereze, které rozbíjely jednotu Církve už od počátku Její existence, přes vytvoření papežství, následně zavedená různá dogmata, inkvizici, a další jevy, které způsobily, že se naštvala část křesťanstva, vzniklo tedy protestanství, takže proběhlo v řadě další dělení církve, které však nepřestalo, ale dále probíhá, a tak se původně jedna Boží rodina dělí a štěpí na různé „církve“. Některé tyto směry to ve své odstředivé tendenci přepískly, vytvořily sekty, z nichž po čase vyšli určití lidé, kteří založili ještě propracovanější sekty, atd. atd. Do toho proběhly rekatolizační snahy, včetně donucovacích metod, což vše postupně vedlo k tomu, že obyčejný, věřící člověk už ani nechtěl chodit do církve, nebo už vlastně ani neměl kam chodit do církve, protože tam, kam dosud chodil, se to hemžilo různým politikařením, projevy šovinismu, objevily se zde, nebo sem byly dosazeny různé bizarní praktiky, zaměnily se důležité věci za nedůležité a naopak, prostě byl tu jasný odklon od Boha. Takže nakonec mnoho lidí přestalo věřit v církev, nebo s ní spojovat svůj život, přestali sem lidé chodit, A jak se říká: „Komu není Církev matkou, tomu není Bůh otcem“ Vznikl tedy ateismus, do té doby něco nepřestavitelného, každý člověk byl předtím aspoň nějak věřící… Např. v Česku se pořád opakuje, že komunisté během své vlády zateizovali naší zemi, ale to není historicky přesné: Ve skutečnosti se komunisté k moci dostali v už zateizovaném státě.
Ateismus byl začátek nové epochy, otevřel velký prostor pro další projevy bezbožnosti, nejprve se objevil darwinismus (teorie o přirozeném výběru), z něj vzešla eugenika (teorie o umělém výběru), začaly se dělat pokusy na lidech, genetické pokusy, je tu snaha o genetické úpravy lidí. Ke slovu se dostal fašismus, nebo různé jiné demagogie v masovém měřítku. Zavládla falešná humanita, jejím jménem jsou propagovány a vyvyšovány různé skupiny, ale účel jejich existence není podílet se na spoluutváření zdravé společnosti, ale parazitovat na ní, nebo ji ničit morálně zevnitř… Byl zrušen trest smrti, což byl pomyslný špunt na láhvi šampaňského, takže ten, když odstraníte, nastane výbuch, znáte to ze Silvestra, akorát že místo vína vytryskla vlna brutality, násilností, zločinnosti. Usvědčení masoví vrazi se u soudu usmívají na kameru, chlubí se, že si za naše peníze budou užívat komfortu soukromí s televizí, po nějaké době mohou požádat o zrušení trestu a propuštění na svobodu, usvědčení pedofilové si odsedí mírný trest, a pak se opět vydávají na lov dětí, a objevují se další podivnosti v právním systému… Vědci nám říkají, že jsme jenom vyvinutá zvířata, že se máme řídit svými pudy. Na veřejnosti je běžná nahota, v reklamě, billboardech, televizi, ale i v kultuře, ve filmu, v hudebních videoklipech, v časopisech pro dospívající... Mladým lidem se místo ochrany a pomoci v době dospívání dostávají povely k akci, vznikají nechtěná těhotenství, v této době je více umělých potratů, než kdykoliv předtím, to jsou vlastně novodobé lidské oběti. Démoni se radují z prolévání nevinné lidské krve, sílí jejich moc, úcta k lidskému životu tedy klesá. Člověk se postupně stává pouhým článkem v nějakém soukolí či mašinérii, číslem ve statistikách, směřujeme do novodobého otroctví… Samozřejmě klesá nejen úcta k člověku, jakožto k obrazu Božímu, ale k celému stvoření, drancuje se příroda, ničí se životní prostředí (to abych potěšil ekologisty, že jsem na ně nezapomněl 8-)
Určitou fintou satan pošlapal lidství a stvoření v ráji (znáte ten příběh s tím stromem) – a dnes pošlapává lidství a stvoření Boží těmito metodami.
Tento humanismus pronikl i do církví, a ničí křesťany, jejich schopnost žít podle Boha, učí je žít podle světa. Např.jsem zjistil, že mnoho křesťanů věří, že už nemusíme trpět, že Kristus za nás trpěl jednou provždy, a to že stačí. To je proti Božímu Slovu, kde se píše, že se máme vyzbrojit myšlenkou na utrpení a mučednickou smrt (1 Pt 4:1,2) – ale těch veršů je tam samozřejmě více, jde nejen o jednotlivé verše, ale o celý duch křesťanské víry, který má být sebeobětující se, štědrý, přející, sloužící, myslící na druhé, atd., ale dnes vidíme, jak západní křesťanství pod vlivem humanismu je konzumní, pohodlné až líné, nemohoucí, změkčilé, bezzubé, otylé, nepružné... A důsledkem toho nevonící, nelákavé...
No tak vidíte, kam směřuje bezbožnost, a zároveň doufám chápete, že ne jen tak sama od sebe, ale že tomu aktivně pomáhají právě určité skupiny. Nešel jsem do detailů, jen jsem nastínil takovou osu jejich činnosti. Posledních pár století jsem vtěsnal do pár řádek. Vidíme, že toho až do dnešních dnů napáchali celkem dost…
A tady je čas připomenout, že proti satanu i jeho služebníkům stojí Církev se svým posláním. My, kdo jsme v Církvi, jsme všichni Její součástí, takže každý z nás má nějaký úkol, podle Sk 26:18 se máme obrátit od tmy a moci satanovy a dosáhnout podílu mezi posvěcenými. Je jasné, že se máme odvrátit od tmy a pokřtít se, to jsme věděli, ale zamyslete se nad tím pojmem „podíl“. Nebo jste si mysleli, že máte chodit každou neděli do shromáždění a poslouchat pěkná kázání? I to Vám namluvili „zednáři“, abyste nebyli nebezpeční, aby Vás neutralizovali. Představte si nějakého studenta, dejme tomu student medicíny: Očekáváme, že bude pár let sedět ve škole, třeba dvacet let, no ale potom, že také začne léčit lidi, ne? Kdyby proseděl celý život v lavici, tak by z toho nikdo nic neměl, jen by odčerpal čas a energii svým učitelům... No a s námi je to stejné: Po tom, co jsme uvěřili, seděli jsme pár let v církvi, ale snad se někdy vyučíme a začneme dělat to, k čemu jsme povoláni?! Víte, co řekl čaroděj Merlin: „Dny takových, jako jsme my, jsou sečteny: Přišel jediný Bůh, aby vyhnal všechny ostatní. Nastává čas pro lidi a jejich slavné činy.“
Tak na jaké slavné činy se chystáš Ty? 8-) Co vše můžeme, nebo máme dělat, k tomu nebudu nic říkat, každý z nás musí vědět, k čemu jej Pán Bůh povolává a z čeho od něj bude vyžadovat účty. 1 Pt 4:10 = Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.
Já zůstanu raději, jako onen pověstný švec, co se drží svého kopyta, u toho, čím mě Bůh pověřil, do čeho mě zasvětil, a to je evangelizace a misie, o tom budu psát.
Historii jsme ve stručnosti prošli, pojďme se raději podívat do současnosti, co misie, nebo její nepřítomnost, může způsobit? Takže misie, pokud se dělá, tak co se děje, to můžeme vidět na mnoha příkladech: Národy spolu s Božím Slovem dostávaly vzdělání, někde jim i misionáři vůbec přinesli písmo (třeba Čechům 8-), nastal rozvoj kultury, ale i zemědělství, řemesel, výroby či průmyslu, obchodu, vymanění se z pověr, pozvednutí životní úrovně, zlepšení celkového zdravotního stavu místních obyvatel, mnohdy i vůbec zajištění pokračování existence (u některých etnických skupin), zachování místního jazyka, prostě emancipace národa. Dokonce někde to byl faktor pro vytvoření státnosti, že z nějaké neorganizované skupiny řekli bychom domorodců, vznikala království, tyto etnické skupiny nebyly pohlceny nějakým silnějším sousedem, atd. Pak bychom mohli jmenovat různé mírové smlouvy, zastavení různých vleklých válečných konfliktů, letitého nepřátelství, krevní msty, atd. Všimněte si, že znamení kříže se stalo součástí mnoha státních vlajek, proč asi? Právě proto, že křesťanství zde položilo základ národní jednoty, státnosti, zákonodárství, mezinárodních smluv, atd., ale bylo třeba i jednotícím prvkem v dobách napadení nepřítelem, takže díky němu různé státy nejen vznikly, ale dokázaly si také udržet svojí existenci.
Takže zjednodušeně řečeno: Evangelium má vliv i na civilizační procesy, na pozvednutí člověka z úrovně, kdy se snaží jenom přežít další zimu, na nějaké důstojnější postavení.
Něco podobného jsem měl možnost vidět na vlastní oči, když jsem se účastnil nějakých misií mezi Romy na Slovensku nebo na Balkáně: Jednalo se o romské osady, kde byl přesně poznat rozdíl mezi neobrácenými Romy, a těmi, kteří vydali svůj život Kristu. Všichni samozřejmě žili vedle sebe, ale rozdíl byl znatelný na první pohled: Tam, kde se rodina obrátila ke Kristu, opravovali dům, uklízeli, malovali, natírali, dbali na to, aby děti chodily do školy a učily se, byli na první pohled zdravější, než jejich sousedé. Také samozřejmě přátelštější, pohostinnější, atd. 8-) Ostatní bydleli v jakýchsi stlučených boudách, nebo polorozpadajících se domech, nad kterými byly zapíchnuté satelity a obyvatelé těchto domů sledovali v televizi americké seriály, a snili o zde znázorňovaném bohatství, mezitím, co jejich děti běhaly bosé a polonahé po studené zemi…
No, ale nemusíme chodit daleko, podívejte se na příklady lidí kolem sebe, také uvidíte, jak Evangelium proměňuje životy, a když se podíváte na sebe, také víte, že proměňuje Váš život, Vaší mysl, Váš hodnotový žebříček, Vaše životní směřování… Já to vidím na sobě: Čím blíže jsem Kristu, tím lépe, čím dále jsem od Něj, tím hůře. Velice jednoduchá rovnice.
Tak to jsme si řekli, co se děje, pokud se misie děje. A co když se neděje? Většina církví dnes misii nedělá, občas se nějaký jedinec najde, ale aby koncepčně církev misii dělala, nebo vytvářela svým členům podmínky do misie vstoupit, to ne. Tento stav tedy připisuji právě „zednářům“, kteří působí uvnitř těchto církví tak, že jste si toho možná ani nevšimli?
Už minule jsme si tedy řekli, že tito ničemníci zablokovali misii, vytěsnili tento obor z centra zájmu církve někam na okraj, spíše by se hodilo říci: Za její okraj. Dokonce v minulosti jeden důležitý kazatel nám to i řekl otevřeně: „My si postavíme církev na chválách a kázáních, a s evangelizací si jděte za její zdi“ – je to opak biblické pravdy, že Církev stojí na Apoštolsko-prorockém základu (Ef 2:20). Apoštolé, rozuměj, jsou Ti největší misionáři.
Takže tím, že se odstranila evangelizace z církve, co to má za následky: Jednoduše řečeno, církev umře. Naštěstí Církev bude žít 8-) Doufám, že chápete rozdíl, když píši Církev a církev, tedy s velkým a malým písmenem „c“ 8-) prostě jedno je to, co vidí Bůh, živé tělo, kterého je Kristus hlavou, jsou tu andělé, život, proudí tu Svatý Duch, a je to to, co bude žít věčně. To druhé pak, je nějaká pouhá lidská organizace či instituce...
Tak jak to, že umře (ta s tím „c“ 8-) ? No taková církev postupně početně slábne a vymírá. Slábne nejen počtem svých členů, ale i vlivem ve společnosti, vlivem na veřejný život, kulturu, státoprávní otázky, atd. To ďábel potřebuje, aby nás bylo málo: Když nás bude hodně, tak nedovolíme, aby se přijaly určité zákony, aby se adoptovaly děti do pedofilních homo „rodin“, aby na veřejnosti visely bilboardy s nahými ženami, ve výloze obchodů v úrovni očí všech, velkých i malých, bylo vystavené dámské spodní prádlo, aby se vyučovaly zvrácenosti na nižším stupni základních škol, vytvoříme tlak na to, aby v televizi nehrály debilní nekonečné seriály bez obsahu, ale aby tam byly kvalitní programy. Řekneme, že jako stát nechceme být v teroristické organizaci N.A.T.O. Ale když nás je málo, tak nezmůžeme nic.
Kdo by tedy tento nepořádek mohl odstranit? Jedině snad, že by se už doopravdy muslimové v Evropě vzbouřili, svrhli demokracii a nastolili kalífát: Takový režim by určitě odstranil nahotu z veřejnosti, oddělil by ve školství dívčí a chlapecké třídy, přestal by v televizi vysílat nemorálnosti, zakázal by potraty, zavrhl by celou debatu o eutanasii, umožnil více rodinám starat se o své zestárlé, nebylo by tolik domovů důchodců, více by se adoptovaly děti, nebylo by tolik dětských domovů, zrušily by se jesle, nehonili by ženy do fabrik, určitě by nebyly tak drahé potraviny, zlevnily by se nájmy, aby pro rodiny bylo dostupnější bydlení a mohly přivádět na svět děti, a podobně. Nebo že by přijel ten Talibán a udělal zde podobné změny (v rámci křesťany tolik vyžadované reciprocity, tedy když mohou z Evropy jezdit ozbrojené jednotky do Afghánistánu, proč by nemohly jezdit školitelé Talibánu k nám? 8-)
Nelíbí se Ti tyto dva scénáře? Tak vymysli jiný, a dělej něco pro to, aby se naplnil... To je běžná věc, že lidé dělají na tom, aby se naplnily jejich plány...
Asi každá církev řeší svůj početní stav, ale namísto, aby začaly s misií, takže by se mohly narodit nějaké nové děti do Božího Království, tak namísto toho si doplňují počet dvojím způsobem: Rozením dětí, nebo přetahováním členů z řad jiných církví… Obojí má trhlinu: Dětí už se nerodí tolik, co dříve, také většinou jdou studovat do velkých měst vysoké školy, a zpravidla se nevracejí na malé město či na venkov, zůstávají kvůli své profesi ve velkoměstech… Také mnoho dětí se dostává pod tlak svých nevěřících vrstevníků, takže se přizpůsobují světu a stejně z církve nakonec odejdou… Přetahování také nic neřeší, může Vám sice zlepšit statistiky, ale nezvětší se počet křesťanů. A navíc nemůžete pořád ty stejné lidi vláčet sem a tam, z jedné organizace do druhé, nakonec se unaví, a usadí se na jednom místě. Nic naplat, Bohem daný řád neošidíte, ne nadarmo Bůh ustanovil úřad evangelisty (Ef 4:11) a bez toho Vám to nepůjde 8-)
Dále: U misie nejde jen o další konvertity, ale o zdravý život církve. Pokud církev nechodí mezi lidi, zabarikáduje se ve svých budovách, ve svých názorech, přesvědčeních, ve svém vidění světa a ve svém výkladu skutečnosti. Samozřejmě, nepůjdou všichni, nejsou všichni povoláni k dílu Evangelia, ale Ti, kdo půjdou, mají kontakt s nevěřícími, stíhají sledovat vývoj, slyší, co lidé říkají, rozumí, čím žijí, jaké jsou jejich potřeby, jaké hluboké vnitřní otázky… Mohli by tyto postřehy nebo svá zjištění komunikovat ostatním, a pak by církev mohla být odpovědí na volání lidí zvenčí, ale takhle, když si jsou daleko, už si vzájemně nemohou rozumět, ani církev světu, ani svět církvi.
Pokud by církev zasévala, také by mohla sklízet, takhle nesklidí nic. Např. v církvích chybí kazatelé, kdyby se konala misie, mohli uvěřit nějací lidé, a z nich se někteří mohli stát kazateli…
Mnoho věřících lidí nemůže najít svého životního partnera: Kdyby se evangelizovalo, mohli lidé uvěřit, a bylo by dost ženichů nebo nevěst 8-) Takhle je to těžké, když někdo vyrůstá v nějaké uzavřené subkultuře, s ostatními bratry a sestrami, a pak, když je ve věku na ženění, na vdávání, a rozhlédne se kolem sebe, tak zjistí, že vhodný protějšek: „No, já v něm vidím skutečně spíše bratra, se kterým jsem vyrůstala na mládeži, než chlapa, který je pro mne zajímavý...“
Dále, kdyby se evangelizovalo, tak i kdyby se lidé, se kterými se stýkáte, neobrátili ke Kristu, nestali se křesťany, tak by Vás ale mohli znát, mohli by si Vás vážit, mohli byste mít vzájemně kontakty, tedy: Svět by pohlížel na věřící lidi jako na partnery, jako na někoho, s kým lze počítat, ne, jako je tomu dnes, že se na nás svět dívá jako na podivíny z předminulého století.
Dále by se obohatil život církve, mohli se obrátit lidé, kteří v něčem vynikají, a svůj dar přinést do církve: Kolik lidí je kolem nás, kteří něco tvoří, skládají písně, točí filmy, dělají umění, pracují ve vědě…
Také misie sehraje důležitou roli při posledním soudu, kolik lidí takto řekne: „Nic jsem nevěděl, nikdo mi nic neřekl...“
Absence misie a evangelizace zapříčinila vakuum: Nevěřící lidé, kteří tíhnou k něčemu duchovnímu, a člověk je stvořen jako duchovní bytost, tak asi bude tíhnout k duchovnu, to je jasné, tak pro nedostatek informací o křesťanství, pro chybějící kontakty s křesťany, nasaje do sebe všelijaké názory, které ho obklopují, přečte si knihy, které se mu nabízejí, vyslechne lidi, kteří s ním hovoří... Výsledek: Roste tu všelijaký budhismus x druhů, jóga, šamanství, Hare Krišna, Svědkové Jehovovi, novopohanství, new age, a kdovíco ještě...
V souvislosti s tímto jevem se zmíním, co se mi stalo: Byl jsem na jedné křesťanské skupince, kde přišla řeč na Američany. Řekl jsem, jak mi vadí, že oni tu vše ovládají: překlady Biblí, výklady Biblí, knihy, které se mají přeložit a vydat, učebnice biblických škol, řeční na konferencích, posílají nám své rozumy, vedoucí církví si jezdí k nim pro rozumy, atd. Zkrátka učí nás, jak máme být americkými křesťany. Na to jsem dostal odpověď: „No ale po revoluci oni nám přinesli Evangelium, udělali evangelizace, byli tu v ulicích...“ Ano: A to je ta hrůza: Přišli sem, zasévali, a dnes sklízí, jasně. Ale české církve tu byly pořád, proč neudělaly ony tu práci? Vymlouvaly se, že za socialismu nemohly (hledaly v té době způsoby, jak v těchto podmínkách evangelizovat? Vyhlížely změnu a tak už předem připravovaly koncepty?) a když po revoluci „mohly“, tak to nechaly dělat Američany? A až už odjela většina Američanů, už to dělají?
Tak co dále: Chybí tu kontinuita. Misie musí být kontinuální, jako jiné dílo, někoho dnes Bůh povolá k misii, a on se nemá s kým starším a zkušenějším poradit... Pak se poradí u Američanů (jak jinak?), ti jej vezmou do své organizace, on odjede, a někdo další, za pár let, se zase nemá koho zeptat, protože náš, dnes už o něco zkušenější misionář, je někde v džungli (nebo spíš v kanceláři) pod americkou hlavičkou...
Co když někdo s něčím začne, a chce položit základy této budoucí kontinuity? No tak okolí ho nepodpoří: Připodobněme to ke stavbě domu: On začne kopat základy, přijdou jeho podporovatelé, příznivci, atd., nerozumí té věci, a řeknou: „Hele, to je nějaké divné, my jsme tě chtěli podpořit, abys něco udělal (něco, co je vidět, co vyplní statistiky, co nám zaplní církevní budovy,...) a ty? Tys tu udělal ďuznu do země a binec okolo ní! Už se od tebe odkláníme k nějaké renomované, osvědčené (americké? 8-) organizaci!“ A to si představte, že tento chudák jen vykopal základ na zelené louce, co kdyby musel nejprve zbořit nějakou ruinu, než by začal s výkopem? To by bylo ještě horší: „Ty místo, abys opravoval, co jsme ti svěřili, ještě jsi rozmlátil to, co tu stálo!“ Asi nečetli Kazatele (Kaz 3:3 8-)
Takže kontinuita: Předchozí generace mohla odzkoušet a natrénovat nějaké metody, a naše generace je mohla vylepšit... Mohli jsme snadněji být odpovědí na potřeby či výzvy, které se vyskytly v naší době. Např. Uprchlíci: Objevili se, a každý se klepe. U tohoto světa se nedivíme, že má strach o své jistoty, blahobyt, bezpečí, ale co křesťané? No co myslíte? Ti se klepou úplně stejně. Jak to, že slyším od křesťanů úplně stejné věty, jako od různých nevěřících lidí ? Proč jsme nemohli jako křesťané zareagovat pohotově, adekvátně, odborně? Nejsme na nic připraveni. A jestli včera to byli uprchlíci, dneska je to epidemie, zítra jánevímco, je to jedno, my jsme v klidu, my si zapneme fejsbůk.
Představte si, kdyby fungovala kontinuita: Před deseti nebo dvaceti lety mohl někdo dělat evangelizaci, uvěřili by nějací mladí lidé... Dnes by Tvůj syn, Tvá dcera (nebo Ty 8-) měli jiné kamarády, jiné životní partnery, potkali by jiné lidi, poznali by jiný okruh zájmů, šli by studovat jiné věci, měli by dnes jinou práci, jejich život by vypadal jinak... Možná je u Tebe a Tvých dětí vše v nejlepším pořádku, tak Ti blahopřeji, ale kolik slýchávám vět typu: „Syn začal s drogami, dcera si přivedla muslima, chytil se party, nedodělal školu, nelíbí se nám snacha, co přivedl, nemůže nikoho pokat, je sám v tom cizím městě...“ A podobné, smutné věci.
Když jsme u mladých lidí: Ti mají sílu, energii, podstatně více času, než my, mají také chuť zkusit nebo poznat něco nového, z jejich řad by mohlo tolik chlapců a děvčat vyjet na misii, zažít nějakou zkušenost, přinést ji do církve, sdílet ji, pro některé by to byl zážitek na celý život, pro někoho prostor, kde by poznal jiné lidi, než na své obvyklé mládeži, a některé by tato zkušenost natolik zasáhla, že by se stali celoživotními misionáři. Bohužel, pokud nedostanou tuto příležitost, časem jim přibudou povinnosti, ubude času, své síly budou potřebovat napnout jinam, skončí jim prázdniny, nastoupí do zaměstnání, přijde rodina, a už těžko budou začínat takové věci... Proč tedy pro mládež nepřipravují misijní odbory akce tohoto druhu? Církve pro ně mají různé zábavy, výlety, koncerty, hry, ale měli by se také připravovat pro službu.
Jeden takový příklad z mé zkušenosti: Navštěvoval jsem jeden sbor, kde jsem motivoval lidi k misii. Místní mládež byla nadšená, projevila zájem, chtěli, abych pro ně připravil na prázdniny akci. Bylo to pro mne finančně náročné, tehdy v podstatě nepředstavitelné. Jejich sbor nejen, že jim sám takovou akci nenabídl, ale když jsem se jim k tomu nabídl, že se postarám o organizaci takového podniku, stejně nechtěli na to uvolnit žádné finance, takže nebylo ani na Bible, ani na cesty, či na ubytování v nějakých chatkách. Časem jsem se jakž-takž vzmohl, možná bych jim mohl zaplatit nějaké výdaje, ale za rok za dva, tito mladí lidé už řešili něco jiného... Tomu se říká propást příležitost (čeština pro to má vhodnější, avšak jadrnější slovo 8-).
Nejen, že poporostli tito mladí jiné, a vstoupili do jiné životní etapy, ale také já samozřejmě stárnu... A to se někdo někde raduje, že misie se nekoná: Jednou chybí peníze, podruhé čas, potřetí energie... To se takový tajný zednář ve vedení církve tetelí radostí! Ale má smůlu: Bůh to vidí a také doplňuje to, čeho se nedostává: Doroste nová mládež, naskytnou se nové misijní příležitosti, nadpřirozeně mi rozmnoží čas, dal mi mladou ženu, která mě omlazuje 8-)
Teď ke konci jsem zmínil i finanční záležitosti: V této oblasti také absence misie nadělala značnou paseku. Tím, že se misie nedělá, nerozumí lidé misijním potřebám či výzvám, nechápou důležitost podpory tohoto díla (v různých formách), nekonají se misijní sbírky, a tak lidé nemají příležitost do nich přispět. Přitom jsou ale štědří, jsou ochotní darovat, tady není problém. Ale pak to končívá tak, že dávají na nějaké jiné věci, které se často dokonce tváří jako „misie“ – a tak jdou značné prostředky na nějaké pofidérní humanitární projekty (podporovat skutečné humanitární projekty je samozřejmě v pořádku, ale některé, když se na ně podíváte zblízka, tak vytřeštíte oči, co to je?). Takže jsou tu různé podivnosti, např. jsem četl o „misijním“ výjezdu do jedné země, kde je velká nezaměstnanost, že se tam pojede spravit plot kolem církevní budovy. No ale když tam jsou lidé nezaměstnaní, tak mají čas opravit ten plot? Proč se nenapíše: Přátelská návštěva spřáteleného sboru s brigádou spravování plotu? Pak by čtenáři měli na výběr, jestli podpoří misii, nebo přátelskou návštěvu. Vůbec nechápu, proč to měl být misijní výjezd: Misie se týká spasení duší, to měl ten plot být spasen? Nebo členové toho sboru měli být podruhé spaseni? Jak říkám: Podivnosti.
Jiné projekty jsou smysluplné, mají avšak jedno ale: Jsou to třeba projekty zahraniční církve, nějaké západní, bohaté, atd., v nějakém odlehlém koutě naší planety. No dobře, aly my s tím máme pramálo společného: Taková církev třeba pošle značné sumy na nějaký projekt, my k tomu přidáme nějaké peníze, a máme z toho dobrý pocit. Možná jednou za čas tam můžeme někoho na chvilku poslat, ale pro většinu z nás je to nedostupné... Ve skutečnosti jsme měli sami něco vymyslet, něco začít, pěstovat svoje projekty, přemýšlet a pracovat. Takhle zmizí peníze českých křesťanů někde na Haiti, v Peru, v Himalájích, ale nerozvíjí se tady misijní práce, jsou tu nezasažené skupiny, neříkám jen v Česku, ale může to být někde poblíž, v blízké zemi, na kterou máme historicky vazbu... Bylo by to něco osobního, adresného, dostupného, hmatatelného, do čeho by se mohli zapojit mnozí, a zase: Byli by tak lidé, kteří by to zažili, chápali by tedy smysl, opět by na to rádi darovali, řekli by o tom dalším lidem, znovu by se vybraly prostředky, zase by se vymyslelo, kam je vložit, aby to bylo co nejefektivnější, a tak dále. Jednoduše: Bůh nám dal mozek, nohy a ruce, takže můžeme něco vymyslet, někam jít a něco tam udělat, nemusíme jen sedět doma a občas kliknout na nějakém webu na tlačítko „donate“.
Uvedu konkrétní příklad: Vyprávěli jsme si své zážitky s manželkou, jak nás Bůh povolával k misii. Byla u toho i naše kamarádka... Obě vyprávěly, jak kdysi, se v jejich městě konal každým rokem tzv. „Misijní víkend“ – tedy akce, kde se sjelo několik misijních organizací, v sále se střídali řečníci, a v předsálí měly tyto organizace stánky, chtělo by se říci: „náborové stánky“ 8-) takže na stolku jim ležely různé časopisy, letáky, v notebooku běžela prezentace jejich činnosti, a přísedící zástupce té které organizace Vám odpověděl na dotazy, mohli jste s ním promluvit, atd. Účast zájemců z blízkého okolí byla celkem slušná, asi 100 lidí, vesměs misijně uvažujících či cítících, hledající zde příležitosti. Obě, tedy moje žena i kamarádka, se v té době ještě neznaly, ale byly na těchto akcích opakovaně, a obě se shodly ve výpovědi, jaký měly zážitek: Obešly stánky, a všude se vyptávaly na misijní příležitost: „Jak se mohu zapojit?“ U všech stánků dostaly stejnou odpověď: „Tady si vezmi kartičku s číslem účtu.“ Takže když se toto opakovalo i za rok, a zjistili, že nemohou s těmito organizacemi vyjet a prakticky zde sloužit, přestaly na tuto akci chodit. Pak došlo k tomu, že organizátoři přestaly tuto akci pořádat, už to prostě skončilo. A když jsem se jich ptal, proč s tím nepokračují, tak jsem dostal odpověď: „Protože tam přestali lidé chodit.“ Pochopili jste pointu 8-)
Ale takových výstřelů do prázdna jsem zažil více, kolik bylo shromáždění, kde řečnili různí misionáři, vypovídali se, sedli na letadlo, odfrčeli, a církev, která je hostila? Ta si žila dál svým poklidným životem, od jedné neděle ke druhé...
Tak: tímto opouštím toto téma o škodičích, jestli ještě pochybuješ o této mojí teorii, že jsou usazeni v církvích a aktivně tu něco kutí, tak si za domácí úkol přečti celou druhou kapitolu druhého listu Apoštola Petra, tam se o tom také něco píše, a na příště připravuji další témata 8-)