Pavel – Evangelizace na vysokoškolských kolejích

Přemýšleli jsme, kde je v našem městě hodně cizinců. A napadlo nás, kromě jiného, že na VŠ kolejích. Tam musí být přeci zahraniční studenti. A tak jsme tam začali chodit. A opravdu cizinci tam jsou (samozřejmě i Češi).

   Zkoušíme různé nápady, jednou jsme pro ně udělali opékání buřtů, ale nějak nepřišli, tak je prostě oslovujeme tak, jak je potkáme před vchodem nebo i na ubikacích. Pán vždy připraví nějakou vhodnou příležitost.

   Když jsme tam vyrazili poprvé, tak byly zrovna prázdniny. Až cestou jsem si uvědomil, že tam asi nikdo nebude, když se neučí. Ale Pán věděl, co dělá. Zrovna tam probíhal nějaký mezinárodní letní seminář a tak bylo hned s kým mluvit. Je super objevovat nové lidi z blízkých i dalekých zemí, povídat si s nimi a pak vytáhnout evangelium v jejich řeči. Většinou jsou moc mile překvapeni.

   Jednou se nám podařilo přijít hned první týden školy, a když jsem viděl kamarády z Afriky, tak z jejich tváří se dalo snadno vyčíst, jak jsou v novém neznámém prostředí nejistí. Velmi nás potěšilo, že se hned na začátku pobytu v naší zemi mohou setkat s Ježíšem (skrze film, či evangelium), oporou nejlepší v každém problému. On jim rozumí a ví, jak se cítí tisíce km od domova.

   Jednou se nám podařilo seznámit se s Afghánci. Pozvali jsme je na návštěvu. Zrovna přijel bratr Iránec s misionářem Jardou („Ondřejem“) a tak jim mohl vyprávět o Kristu v jejich řeči.

   Naposledy, když jsme byly na kolejích, bylo vše jaksi připraveno od Pána (také díky věrným modlitebníkům, kterým můžeme kdykoliv zavolat, když jdeme do terénu). Na vrátnici koleje nikdy nevíme jak se ptát a jak budeme přijati, občas na nás koukají podezíravě. Tentokrát nám však paní sama aktivně vypsala pokoje cizinců. Vždyť přeci jdeme jen na návštěvu a to není zakázané.

   Měli jsme s sebou nového pomocníka Honzu, který studuje uměleckou školu – obor malba. Čas byl požehnaný a zastihli jsme asi 10 cizinců. Vždy zaklepu a zeptám se, zda cizinci nepotřebují nějakou pomoc s češtinou nebo nějaké jiné praktické věci. Většinou nic nepotřebují a je to tedy taková akademická otázka na úvod. No a v posledních dveřích si už říkám, že on stejně nikdo nic nepotřebuje, tak proč se ptát. Ale pak jsem se zeptal a jak jsem byl překvapen, když přítel z Rumunska odpověděl, že vlastně ano a zrovna teď hned. On totiž čeká balík a pošta mu posílá nějaká lejstra a on neví co s tím. Tak jsem mu s tím pomohl, zaslali jsme mail s potřebnými informacemi na poštu. On měl velikou radost, byl také věřící a tak jsme ho mohli velmi povzbudit.

   Tím to ale neskončilo, jeho spolubydlící byl z Turecka, a když se Honza představil a řekl, že studuje malování, rozzářily se mu oči. Svěřil se, že také maluje. Všechen ostych najednou spadl a v příštích minutách se družně bavili o malování a ukazovali si svá díla na internetu. Nakonec rádi přijali dárky v podobě evangelií.

   Na zpáteční cestě už na nás mávala paní vrátná, že nám ještě našla další cizince, my jsme je mezitím už také objevili, ale dali jsme jí české evangelium jako poděkování.

   Moc děkujeme našemu Pánu, jak vše výborně připravil.