Lucie
Po návratu z misijního výjezdu v Bosně pomalu vstřebávám, co nám zde Bůh dal prožít, vidět, slyšet, to jak a kam nás vedl… Tak doufám, že se mi podaří pojmenovat alespoň v kostce to, jakým způsobem pracoval Pán se mnou…
Dala jsem si dva dny, kdy jsem nikomu nechtěla říct, že jsem doma, abych nemusela odpovídat na otázky „Jak jsme se měli…“, ale mohla to vše ještě před Bohem vstřebat sama… Do kontaktu jsem přišla jen se spolubydlící, která po krátké chvíli oznámila, že jsem přijela jiná… Přestože jsem prý vždycky byla, tak teď ještě skromnější… (Začala jsem uvádět v praxi jednu věc, na kterou mě Pán Bůh upozornil). Sama jsem nechápala, jak mohla být jedna malá věc tak hned vidět navenek!
Že pojedu do Bosny, jsem věděla ještě dříve, než Jarda možnost krátkého výjezdu oznámil. Ta myšlenka ke mně začala promlouvat od doby, kdy během jedné ze svých přednášek vyslovil předpoklad nejpřijatelnější evangelizace Bosňáků Čechy a Slováky pro jejich jazyk i historicko-politický kontext. Nabídka výjezdu zazněla možná hodinu poté a to už nebylo o čem přemýšlet...
Hodně ke mně mluvila proroctví, která během cesty dostával Jarda a Jarka (během naší cesty se mezi námi uvolňoval prorocký duch). Pán mi pak ukazoval mnoho věcí, které mi už řekl nebo ukázal dříve a já jsem je nechápala nebo ignorovala… Wow, děkuju Bohu za Vás oba!
Ty jsi napřed mluvil o misii na plný úvazek… Bůh mi ukázal na nepochopené a ignorované proroctví bratra Josefa o duchu evangelizace. Dále jsi mluvil o některých osobních věcech, které Bůh skrze mne zamýšlí… Na to jsem si vzpomněla, že bratr Josef už za mnou byl asi dvakrát, že se chce modlit právě za tyto osobní záležitosti a já jsem to vždycky přešla s tím, že, když Bůh bude chtít, tak to udělá sám… a nadále jsem se těmito věcmi nezabývala, přišly mi neduchovní... Pak jsem si mohla uvědomit, že to možná není „neduchovní“, ale klíčové. Pán Bůh na to odpověděl: „Teď konečně jsi pro Mne v této oblasti použitelná.“
Jarka mluvila o krocích do tmy… Světlo se rozsvítí až udělám krok, před a za zůstane tma a tak mám udělat několik kroků, než se rozevře prosvětlená krajina… Bude to souviset pravděpodobně s více věcmi, ale nejspíš určitě s těmi dvěmi výše popsanými. Dále Jarka mluvila o prstenu, který bude mít velký význam… Další den jsem si vzpomněla na některé pasáže z písma, kde se prsten objevuje… Marnotratný syn poté, co se vrátil, dostal sandály a prsten (bosí chodili otroci, ne synové… a prsten mu nejspíš měl dát nějakou zvláštní vážnost…). Další pasáž z třetí kapitoly Ester… Když Xerxes dal Hamanovi prsten, dal mu vládu nad celou Persií… V prvním případě mohl syn zase spravovat věci ve jménu otcově, v druhém správce spravoval věci ve jménu krále. Zároveň druhý příběh budí bázeň, abych spravovala věci skutečně ve jménu Našeho Krále Králů.
Na pyramidě, kterou jsme navštívili, jsem viděla v dáli na jednom místě malý ohnivý jazyk, jakoby se rozděloval ve tři. Nepovažovala jsem to za důležité a říkala si, že to byla asi jen nějaká hra světel. V jedné chvíli jsem se alespoň orientačně zeptat, co by to tam mohlo být za město nebo co je to za oblast, nicméně jsem to odsunula s tím, že už musíš mít našich otázek až nad hlavu… Litovat jsem toho začala až obden ráno, kdy jsem si náhodně otevřela Bibli (to moc nedělám) na druhé kapitole skutku a četla odstavec: „Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. Náhle se z nebo ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ Postupně si uvědomuju význam další věci, kterou Jarka říkala… Mluvila o strachu, že se budu schovávat za jiné, kteří by byli podle mne k tomu lepší, ale že si budu muset uvědomit, že si mě Bůh vybral. (Tak nějak to říkala.) Postupně mám pocit, že možná ten den neměla zaznít žádná otázka, ale tady ta ano… Je přece důležité, kde se Pán Bůh chystá vylít Ducha Svatého!
Měla jsem možnost si uvědomit důležitost společenství a modlitby v duchovně náročnějších situacích!!! Například u mne na tržišti nebo u kamaráda cestou zpět v autě, když se nám zničehonic udělalo špatně, a další…
Přijela jsem domů a hned jsem si mohla uvědomovat, že doba kdy se bude bít do jednoho časového úseku práce a služba je blízko… Říkal si, že 31. 8. máme další službu??? Na stejný den musím kvůli pracovnímu projektu na školení! Tak nějak se to ve mně celé pere…
Netuším, kam všechny ty indicie povedou, ale jednu věc mi Pán ukázal jasně – vytřídit polovinu šatníku. Něco ženského ve mě se tomu vzpírá - však nemám nic, čeho bych se chtěla zbavit. Nicméně, věřím, že když udělám tento krok, Pán Bůh mi ukáže další.
Chtěla bych Ti poděkovat za Tvé nasazení v práci pro Boha, za čas, který jsi nám věnoval v Bosně, za vedení nás v týmu (což nebylo vždy jednoduché)… Opravdu jsem si vážila všeho, co jsi tam dělal a jak jsme mohli skrz Tebe načerpat (a to věřím, že nemluvím jen o sobě). Věřím a modlím se za to, aby Ti vyčerpání a nasazení přineslo občerstvení a požehnání.
Wow… Byl to nezapomenutelný čas!
Kdyby se ještě konala nějaká další misie v období školních vánočních prázdnin, tak bych určitě měla zájem se připojit…!